K přenosu nákazy dochází zpravidla kousnutím
Počtvrté a zatím naposledy byla u nás zjištěna vzteklina u netopýrů v roce 2005. Bylo to na Jižní Moravě, na Vyškovsku, a nakaženým byl náš nejmenší druh – netopýr hvízdavý (Pipistrellus pipistrellus). Vyskytuje se hojně po celé Evropě (poprvé byl nemocný netopýr zjištěn v roce 1994 u Uherského Hradiště, dva pak v roce 1999 v Brně).
Virus netopýří vztekliny má své specifické vlastnosti a na jiné obratlovce se přenáší jen příležitostně, nicméně může představovat riziko i pro člověka. V Evropě zemřeli na tuto vzteklinu za posledních 30 let čtyři lidé – r. 1977 na Ukrajině patnáctiletá dívka kousnutá do prstu, r. 1985 v Rusku jedenáctiletá dívka kousnutá do rtu, r. 1985 švýcarský zoolog a r. 2002 skotský ochranář netopýrů, oba po četných kontaktech a pokousání netopýry.
Celkem bylo za posledních 30 let v Evropě zaznamenáno téměř 800 případů vztekliny netopýrů. Nejvyšší výskyt je trvale při severním pobřeží kontinentu, v Dánsku (přes 200 případů), Holandsku (přes 200), Německu (téměř 200) a Polsku (přes 50). V ostatních zemích jsou výskyty spíše ojedinělé. Celkem se vzteklina netopýrů vyskytla ve 13 evropských státech. Nejčastěji postiženým druhem je netopýr večerní (Eptesicus serotinus), ale vzteklina byla již zjištěna u netopýra pobřežního, hvízdavého i parkového.
Česká republika byla uznána Mezinárodním úřadem pro nákazy zvířat za zemi vztekliny prostou; už od roku 2002 nebyla vzteklina u nás zaznamenána u lišek ani u jiných obratlovců. Výjimkou byl pozitivní netopýr z roku 2005, (byl diagnostikován v pátek třináctého května 2005 na Vyškovsku). Přestože jde u netopýrů o poněkud odlišnější typ vztekliny, může být člověku nebezpečná.
K přenosu nákazy dochází zpravidla kousnutím; netopýr loví hmyz a člověka normálně nekouše. S reálným rizikem onemocnění vzteklinou se lidé mohou setkat při cestách do zahraničí, zejména do exotických zemí, například Jižní Ameriky, Asie, ale i Egypta, Tuniska a ostatních zemí severní Afriky a Blízkého východu a zemí bývalého SSSR. Zde je nanejvýš nutné upozornit na maximální obezřetnost při kontaktu s volně pobíhajícími psy, kočkami, ale třeba i opicemi. Nejlépe je se tomuto kontaktu úplně vyhnout a před odjezdem se podrobit preventivní vakcinaci.
O vzteklině „klasické“ lze říci, že u nás se nadále povinně vakcinují psi proti vzteklině. Je to i podmínkou pro vydání pasu pro zvíře při cestování po EU. Naše republika je již od roku 2004 uznána OIE (Mezinárodním úřadem pro nákazy zvířat se sídlem v Paříži) za zemi prostou vztekliny (poslední výskyt u 2 lišek na Trutnovsku v roce 2002). Od roku 1989 u nás probíhala plošná vakcinace lišek a jelikož žádné nemocné zvíře u nás již zjištěno nebylo, letos na podzim tato vakcinace ve vybraných oblastech uskuteční naposledy.
Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR
Další informace z oblasti Státní veterinární správy lze získat na internetových stránkách SVS ČR: www.svscr.cz.
