P. ŠATRÁN,1 J. STIBAL2
1Státní veterinární správa ČR, Praha
2Svaz chovatelů prasat v Čechách a na Moravě, Praha
Veterinářství 2005;55:770-772
SOUHRN
Šatrán P., Stibal J. Zdravotní program v chovech prasat. Veterinářství 2005;55:770-772.
Článek podává informaci o vznikajícím národním zdravotním programu v chovech prasat. Tento program byl zahájen Svazem chovatelů prasat v loňském roce a je zaměřen na plemenné chovy. Cílem programu není udělovat statusy, ale deklarovat a garantovat zdravotní stav. Do programu byly zařazeny: sípavka prasat, dyzenterie prasat, enzootická pneumonie a aktinobacilová pleuropneumonie. Dnes již jsou známy některé výsledky vyšetření. Po vyhodnocení těchto výsledků bude program upraven dle aktuální nákazové situace a potřeb chovatelů.
SUMMARY
Šatrán P., Stibal J. Health programme in the pigs holdings. Veterinářství 2005;55:770-772.
The article inform about starting national health programme in the pigs holdings. The programme is focused on breeding farm and was starting one year ago. The main target of the programme is declared and guarantees animal health status. To the programme were included: Atrophic rhinitis, Swine dysentery, Enzootic pneumonia and Porcine pleuropneumonia. At the time we have some results of the investigations. After assessment of theses results the programme will be modify in accordance with topical health situation.
Úvod
Zdravotní stav je v chovu prasat jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňující ekonomiku chovu. Málo platné jsou sebelepší růstové vlastnosti, vynikající podíl libového masa nebo špičkové reprodukční schopnosti, nejsou-li doprovázeny odpovídající úrovní zdraví. Bez něho je možné od geneticky špičkových zvířat získat v nejlepším případě průměrné výsledky.
Systém veterinární péče prošel před několika lety dramatickou změnou. Za dlouhá léta si chovatelé navykli, že zdravotní stav za ně hlídal a případně i řešil někdo jiný (rozumí se stát a státní veterinární správa). Celá řada vyšetření byla povinná a hrazená ze státního rozpočtu, což do jisté míry zbavovalo chovatele zodpovědnosti. Tato doba je však definitivně pryč a ačkoli si to někteří chovatelé nechtějí připustit, nikdy se nevrátí. Státní veterinární správa v současnosti již neřeší zdravotní situaci v jednotlivých chovech, ale zaměřuje se především na ochranu před nákazami, které mají přímý vliv na obchodovatelnost zvířat a potravin. Stále větší důraz je rovněž kladen na nákazy, které mohou prostřednictvím potravního řetězce ohrozit zdraví spotřebitele.
Řešení nákaz, které nejsou ve Veterinárním zákoně zařazeny do seznamu nebezpečných nákaz, tak bylo přeneseno na chovatele, kterým tento zákon mimo jiné ukládá povinnost bránit vzniku a šíření nákaz a jiných onemocnění zvířat.1 To, že zdravotní stav je zodpovědností (a také potenciálním ziskem či ztrátou) každého chovatele, si nejdříve uvědomili producenti jatečných prasat. Je to pochopitelné. Při tvrdých podmínkách užitkových chovů se projevují choroby, které v klidnějším prostředí většiny šlechtitelských a rozmnožovacích chovů neměly žádné klinické příznaky. Navíc vzhledem k velkým koncentracím zvířat ve výkrmech náklady na léčení dosahují obrovských částek, které spolu se ztrátou užitkovosti, strhávají postižené výkrmce do hlubokých ztrát.
Není proto divu, že užitkové chovy - a především ty velké – hledají způsob, jak zabránit pronikání nemocí do chovů. Jedním z důsledků této pochopitelné snahy je i uzavírání obratu stáda, které je však na druhou stranu z čistě šlechtitelského pohledu velmi nešťastné. Podniky tím totiž přicházejí o tu část genetického zisku, která je realizována na samičí části populace, a zároveň se tím výrazně zužuje prostor pro produkci a šlechtění kanečků. Proto je pochopitelné, že producentům jatečných prasat zní jako rajská hudba každá nabídka doplněná o slova „dokonalý zdravotní stav“ či obdobnou proklamaci.
Pokud se na trhu objeví poptávka po čemkoli, je jen otázkou času a ceny, kdy se k ní vytvoří odpovídající nabídka. Nejinak je tomu v případě zdravotního stavu nabízených zvířat. Šlechtitelé prasat cítí poptávku po zdravých zvířatech a rádi by jí vyhověli. Setkávají se však se dvěma problémy. První z nich je zcela obvyklý a prozaický – jsou jím peníze. Ozdravovací programy a důsledná preventivní opatření v chovu jsou záležitosti finančně a organizačně velmi náročné. V uplynulých letech chovatelé prasat na všech úrovních utrpěli těžké ekonomické ztráty. I přes to by většina podniků zabývajících se šlechtěním do zdravotního stavu ráda investovala. Každá investice však musí mít nějakou návratnost. U investic do zdravotního stavu toto pravidlo začne platit teprve v okamžiku, kdy se objeví rozdíl mezi cenou zdravých zvířat oproti ostatním. V tomto okamžiku tedy nezbývá než konstatovat, že do značné míry závisí vše na ochotě producentů jatečných prasat připlatit za zdravá zvířata. Zdravější materiál by měl výrazně omezit náklady na léčbu ve velkochovech. Pokud by tedy alespoň část těchto prostředků byla věnována zpět do cenové preference těchto zdravějších zvířat, pak by to jako motivace pro šlechtitele stačilo a spokojenost (a především profit) by byl na obou stranách.
Další problém, který se v oblasti zdravotního stavu objevuje, je otázka garancí. Současné technologie s velkými výkrmovými kapacitami kladou nemalé požadavky na zdravotní záruky, které často jednotlivý chovatel a jeho veterinář nejsou schopni naplnit. U většiny národních šlechtitelských programů v Evropě se vyvinuly kontrolní a monitorovací systémy, na jejichž chodu se podílejí jak prodávající, tak kupující a většinou ještě prostřednictvím dotační politiky také stát. Tyto systémy potom svojí vahou a nestranností garantují zdravotní stav konkrétního chovu.
Principy zdravotního programu
Proto je i v ČR nezbytné vybudovat systém, který by poskytl záštitu, zvýšil důvěryhodnost a prestiž domácího šlechtění na poli zdravotního stavu. Na tento požadavek reaguje „zdravotní program Svazu chovatelů prasat (SCHP)“, který se právě dostává do reálně využitelné podoby. V žádném případě nejde, alespoň v první fázi, o snahu vyřešit všechny zdravotní problémy naráz. Prvním krokem je zmapování zdravotního stavu mezi šlechtitelskými chovy tak, aby zákazník nekupoval zajíce v pytli. Prvním cílem je tedy transparentnost a garance Svazu, že zdravotní údaje jsou pravdivé. Svaz neuděluje žádné statuty ani přímo nehodnotí zdravotní situaci v chovu, pouze vydává osvědčení o výsledku šetření v rámci metodiky.
Zdravotní program je založen na těchto principech:
1. Zdravotní program chovatelů prasat je otevřený program, do něhož může vstoupit kterýkoli chovatel prasat, který je členem plemenné knihy či Svazu chovatelů prasat (SCHP).
2. Kontrolu zdravotního stavu provádí osoba vybraná Svazem chovatelů prasat v řádném výběrovém řízení, pověřená praktickou realizací programu (v současné době jsou prováděním programu pověřeny na základě výběrového řízení dvě privátní poradenské firmy).
3. Chov, v němž je prováděn zdravotní program SCHP má právo používat „Osvědčení o provádění zdravotního programu Svazu chovatelů prasat“.
4. Chov zařazený do zdravotního programu SCHP je povinen:
• Provádět periodické kontroly zdravotního stavu prostřednictvím pověřené osoby v rozsahu a četnosti dané metodikou.
• Zabezpečit maximální ochranu chovu před proniknutím nákaz.
• Neprodleně po obdržení výsledků z laboratoře je předat k posouzení SCHP, resp. organizaci tím pověřené.
• V případě výskytu kterékoli ze sledovaných chorob neprodleně uvědomit SCHP.
5. Pokud chovatel písemné prohlásí, že se v daném chovu vyskytuje některá ze sledovaných chorob, pak u této nemoci nemusí být prováděna diagnostika. Chov bude v takovém případě zařazen do kategorie pozitivní.
6. V případě vakcinace proti mykoplazmové pneumonii je chov zařazen do kategorie kontrolované.
7. V případě vakcinace proti sípavce a aktinobacilové pleuropneumonii je diagnostika prováděna v běžném rozsahu. V osvědčení bude v takovém případě uveden status chovu „kontrolovaný“ a současně s tím označen „bez nálezu“ či „pozitivní“. To se netýká chovů uvedených v odst. 5.
8. Pokud chovatel odmítne provádět diagnostiku sípavky, bude chov zařazen do kategorie „neznámý“ bez ohledu na to, zda vakcinuje či nikoli.
9. Osoba pověřená prováděním zdravotního programu SCHP po zaslání výsledků vyhodnotí nákazovou situaci v chovu a předá výsledek šetření Svazu, který na základě této zprávy a protokolů SVÚ vydá „Osvědčení o provádění zdravotního programu“.
10. V případě žádosti chovatele zpracuje pověřená osoba na základě výsledků depistáže návrh ozdravovacích opatření a předá je praktickému veterináři v chovu. V tomto návrhu nesmějí být uvedeny konkrétní farmaceutické preparáty. Volba praktického veterináře je plně v kompetenci chovatele a volba konkrétních léčiv je plně v kompetenci tohoto praktického veterináře.
Metodika je uveřejněna na internetových stránkách Svazu chovatelů prasat na adrese http://www.schpcm.cz
Sledovaná onemocnění
Na tvorbě zdravotního programu se podílela zdravotní komise SCHP složená z odborníků z celé republiky. Zaměřila se především na nákazy, které působí v produkčních chovech prasat zdravotní problémy a velké ekonomické ztráty. Z původního seznamu takřka 25 chorob byl po mnoha diskusích okruh zúžen na čtyři: sípavka, dyzenterie prasat, aktinobacilová pleuropneumonie a enzootická pneumonie.
Při výběru nákaz byly rozhodující dva faktory. Prvním faktorem byla epizootologická a ekonomická závažnost onemocnění. Druhým faktorem byly dostupné diagnostické metody jak z hlediska technického, tak i z hlediska ekonomického. Z respiračních infekcí byly vybrány nákazy, které se mohou klinicky projevovat samostatně nebo velice často slouží jako spouštěcí mechanismus a klinicky se projevují v bakteriálním respiračním syndromu i s přidruženými sekundárními infekcemi. Z nákaz postihujících gastrointestinální trakt byla do programu zařazena dyzenterie prasat, protože nákazová situace není dostatečně známa, způsobuje velké ztráty a její eliminace v chovech je velice obtížná a nákladná.
Charakteristickou vlastností všech nákaz zařazených do programu je riziko subklinického průběhu a dlouhodobé nosičství původce. U těchto nákaz se nejčastěji setkáváme s rizikem, že v rozmnožovacích a šlechtitelských chovech jsou zvířata klinicky zdravá bez zdravotních problémů, ale u zvířat, která přichází do produkčních chovů, kde již není tak příznivé prostředí, dochází k propuknutí klinických příznaků se všemi důsledky.
Diagnostika sípavky prasat se provádí bakteriologickým vyšetřením nosních výtěrů na přítomnost toxinogenních kmenů Pasteurella multocida.2 Výhodou tohoto vyšetření je poměrně snadné provedení a jasná interpretace výsledků. V případě pozitivního nálezu je jisté, že v chovu koluje toxinogenní kmen P. multocida, a proto zvířata pocházející z tohoto chovu jsou zdrojem infekce v dalších chovech. Nevýhodou tohoto vyšetření je fakt, že vylučování původce bývá intermitentní, a proto některá původně negativní prasata mohou být při opakovaném vyšetření pozitivní. Toto riziko hrozí především u vakcinovaných chovů, protože vakcinace nezabrání kolonizaci tonzil, pouze snižuje infekční tlak a brání rozvoji klinických příznaků. Proto při hodnocení výsledků vyšetření je uváděno, zda je chov vakcinován či ne.
Diagnostika aktinobacilové pleuropneumonie prasat (APP) se provádí sérologickým vyšetřením ELISA testem na přítomnost protilátek proti Apx IV toxinu u prasat o hmotnosti 50 – 100 kg, s ohledem na klinické projevy v chovu, případně historii výskytu APP. Produkce Apx IV toxinu je druhově specifická pro Actinobacillus pleuropneumoniae. Proto můžeme provádět sérologické vyšetření, které detekuje přítomnost A. pleuropneumoniae bez ohledu na konkrétní sérotyp či biotyp. Díky tomu, že tento toxin je produkován pouze v in vivo podmínkách a žádná z registrovaných vakcín tento toxin neobsahuje, můžeme tuto sérologickou diagnostiku provádět i u vakcinovaných zvířat. Protilátky proti Apx IV toxinu jsou vždy postinfekčního charakteru.3 Nicméně musíme brát v úvahu, že vakcinace snižuje vylučování původce a obecně snižuje celkové množství původce v organismu. Tím pádem je snížena i produkce Apx IV toxinu a následně i nižší hladina protilátek produkovaných proti tomuto toxinu. Proto se může stát, že u vakcinovaných zvířat může být výsledek vyšetření tímto testem falešně negativní. Další nevýhodou z hlediska praktického využití výsledků je neznalost konkrétního sérotypu, který se v chovu vyskytuje.
Diagnostika enzootické pneumonie, především jejího primárního původce M. hyopneumoniae, je prováděna sérologickým vyšetřením na přítomnost protilátek proti M. hyopneumoniae. Sérologické vyšetření je doplněno vyhodnocením patoanatomických změn na plicích u porážených prasat. Toto sérologické vyšetření je vhodné v chovech s neznámou nákazovou situací, kde není prováděna vakcinace. Pokud je v chovu prováděna vakcinace, nelze odlišit postvakcinační a postinfekční protilátky. V tomto případě je možno provést vyhodnocení patoanatomických změn na jatkách a došetřit přítomnost M. hyopneumoniae PCR vyšetřením plicní tkáně s charakteristickými patoanatomickými změnami.4
Diagnostika dyzenterie prasat se provádí bakteriologickým vyšetřením na přítomnost Brachyspira hyodysenteriae. Odebírají se vzorky od všech průjmujících zvířat. V případě, že v chovu nejsou průjmující zvířata, odebírá se deset směsných vzorků trusu.
Dosavadní výsledky
V průběhu prvního pololetí roku 2005 prošla postupně většina nukleových chovů a část rezervních šlechtitelských chovů prvním vyšetřením na výše zmíněné nákazy. Celkem bylo vyšetřeno 48 hospodářství a v tuto chvíli jsou známy výsledky laboratorních vyšetření z 39 hospodářství. Z těchto 39 hospodářství bylo celkem 28 pozitivních hospodářství na M. hyopneumoniae (22 sérologicky pozitivních a v šesti hospodářstvích se provádí vakcinace), 31 sérologicky pozitivních hospodářství na A. pleuropneumoniae a jedno hospodářství mělo pozitivní výsledek bakteriologického vyšetření na B. hyodysenteriae.
Závěr
Na základě získaných výsledků z prvního roku programu bude upraven rozsah vyšetření, případně bude aktualizován seznam nákaz zařazených do programu. Vzhledem k vysoké prevalenci výskytu lze uvažovat o vyřazení aktinobacilové pleuropneumonie a enzootické pneumonie. Na druhou stranu je nutné vyřešit problematiku PRRS v inseminačních stanicích kanců a především v chovech dodávajících kance do těchto stanic. Jedná se především o metodiku zařazování těchto zvířat do inseminačních stanic a využití vakcinace při ozdravných programech. Další úkol, který nás čeká v rámci monitoringu zdravotní situace, je monitoring výskytu salmonel v chovech prasat. Tento úkol začne být aktuální již příští rok, a proto je nutné se na něj připravit.
Děkujeme Svazu chovatelů prasat, že se pustil do tohoto nelehkého úkolu. Vytvořit národní zdravotní program je velice složitý a dlouhodobý úkol a přestože současný program není bezchybný a dokonalý, domníváme se, že byl v této oblasti učiněn velký krok kupředu.
Literatura:
1. Úplné znění zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), jak vyplývá ze změn provedených zákony (29/2000-154/2000-102/2001-76/2002-120/2002-320/2002-131/2003).
2. Bartoš M., Nedbalcová K., Sedláková L., Šatrán P. Effects of elimination of carriers of toxigenic Pasteurella multocida strains from a breeding sow herd on cariage ratein the progeny. In: Congress International Pig Veterinary Society. Birmingham; IPVS, 1998:296.
3. Šatrán P. Epizootologie a imunoprofylaxe aktinobacilové pleuropneumonie prasat. Dizertační práce doktorského studijního programu, Ústav infekčních chorob a epizootologie, FVL VFU Brno, 2003.
4. Šatrán, P., Nedbalcová, K. Enzootická pneumonie – aktuální nákaza v chovech prasat. Veterinářství 1999;49(11):463-465.
Adresa autora:
MVDr. Petr Šatrán, Ph.D.
Státní veterinární správa ČR
Odbor ochrany zdraví a pohody zvířat
Slezská 7
120 56 Praha 2
email: p.satran@svscr.cz
