Chovatelská i veterinární veřejnost se celosvětově dostává pod stále narůstající tlak spotřebitelů. Ať už je to požadavek přímý anebo zprostředkovaný distribuční sítí obchodů, jde o totéž. Zákazník chce potraviny, u kterých nebude muset přemýšlet, zda se jedná o maso, při jehož produkci byly použity jakékoliv sporné postupy či suroviny, a pakliže ano, tak pouze v míře nezbytně nutné a pod takovou kontrolou, která vyloučí jakákoliv rizika na zdraví spotřebitele.
Bohužel se stále potýkáme s mnoha onemocněními, kde se bez ochranných opatření neobejdeme, je však na nás, abychom vybrali ta nejvhodnější. Jistě se shodneme, že nezbytnou součástí je zoohygiena a výživa, avšak i přes mnoho úprav se často setkáváme s nutností řešit zdravotní problémy. Je a jistě bude platné rčení, že „Prevence je lepší než léčba“. S ohledem na tento fakt budeme stále více hledat možnosti prevence a profylaxe.
Základem veškerých činností je a bude vakcinace matek, tedy prasnic základního stáda. Kvalitní, a plně životaschopné potomstvo s možností maximální následné produkce, je dáno plnou obranyschopností matek. Pouze plnohodnotná imunitní výbava prasnic může zajistit adekvátní kvalitu potomstva. Stanovení vhodného vakcinačního schéma je proto nutností, jehož význam bude s požadavky spotřebitele na zdravotně nezávadnou potravinu stoupat. Máme-li se zamyslet nad současnou situací našich chovů, kde můžeme pomocí imunizace matek zkvalitnit následnou produkci, musíme mít na zřeteli především aktuální onemocnění. Jedná se o infekce vyvolané takovými původci, jako je E. coli, C. perfringens, B. bronchiseptica, P. multocida typ D, rotaviry. S nepřímým dopadem ovšem musíme počítat i u E. rhusiopatiae a prasečího parvoviru. Nelze ani opominout původce jako je A. pleuropneumoniae, M. hyopneumoniae, S. suis, H. parasuis, avšak za specifických podmínek a s nutností následných opatření.
Jedním z klíčových onemocnění, které nemá přímý vliv na přímé ztráty, avšak patří k těm, jež se značnou měrou podílejí na ztrátách nepřímých, je sípavka prasat. Význam tohoto onemocnění stoupá s ohledem na stávající situaci v našich chovech, a to bez ohledu na zákonné normy (Zák. 166/99 Sb.). Sípavka prasat, jež se u nás nejčastěji vyskytuje ve formě progresivní atrofické rinitidy, je onemocnění, v jehož etiologii hraje klíčovou roli přenos původců (toxinogenní kmeny P. multocida resp. B. bronchiseptica) z matky na potomstvo. Při řešení zůstává vakcinace matek klíčovým bodem. Vzhledem k patogenezi sípavky je nutné včasné zajištění kolostrální imunity. Vývojová fáze nosních skořep prasete (do 12ti týdnů stáří) je stěžejním obdobím pro uplatnění původců, a to primárně jejich osazení patogeny vyvolávajícími prvotní změny (B. bronchiseptica), s následnou kolonizací původců (P. multocida s produkcí DNT) narušujících jednak osifikaci, a případně i následnou demineralizaci a odbourávání nosních skořep s případnou deviací rypáku. Z chovatelského hlediska je ovšem nejzávažnějším klinickým příznakem deprese růstu a zhoršená
utilizace živin, kterou má za následek systémové působení DNT bakterie P. multocida. K úspěšnému stanovení diagnózy je nutné laboratorní vyšetření, jenž spočívá v průkazu toxinogenního kmene bakterie P. multocida. Prakticky se provádí kultivace hlubokých nosních výtěrů a následné stanovení produkce DNT metodami ELISA nebo PCR. Možné je rovněž stanovení protilátek proti DNT ze séra prasat. Antibiotická terapie ve fázi rozvinutých klinických příznaků (předvýkrm, výkrm) má pouze malý efekt, nezabrání snížení užitkovosti a rozhodně nevede ke snížení incidence progresívní atrofické rinitidy v chovu. Spolehlivým nástrojem tlumení je vakcinace kvalitní vakcínou, která kromě bakterinové složky musí obsahovat i toxoid navozující imunitu proti DNT. Důležitá jsou rovněž organizační opatření, zejména dobrá znalost zdravotního stavu zvířat nově přicházejících do chovu, respektive jejich testování a zařazování pouze jedinců prostých toxinogenních kmenů bakterie P. multocida. V České Republice jsou zpracována kriteria pro získání statusu chovu prostého sípavky prasat. Nicméně díky nákazové situaci v zemi a nutnosti provedení vysokého počtu vyšetření přinášejících zvýšené náklady se zatím v praxi mnoho chovatelů nepokouší o získání a udržení tohoto statutu.
Průjmy selat jsou velmi závažným a častým problémem. Z časového hlediska je můžeme rozdělit do tří kategorií. První skupinu tvoří neonatální průjmy s výskytem v prvních dnech po porodu, následují průjmy selat od jednoho týdne stáří do odstavu a průjmy selat po odstavu. Nejčastějšími etiologickými agens způsobujícími průjmy sajících selat jsou kolibacilóza (Escherichia coli), klostridiové enteritidy (Clostridium perfringens typ C a A, Clostridium difficile), kokcidióza (Isospora suis), rotavirová enteritida a transmisivní gastroenteritida (TGE, coronavirus). Poměrně zřídka může být příčinou průjmů u selat do odstavu salmonelóza, dysenterie prasat, červenka a infekce hlísticemi rodu Strongyloides. Věk selat, ve kterém se poprvé průjem objeví, může být patognomický pro určitého původce onemocnění. Diarhea, která začíná hned první nebo druhý den po narození, bývá obvykle způsobena kolibacilózou, klostridiovou enteritidou a hypoglykémií. Kokcidióza se vzhledem k vývojovému cyklu parazita může vyskytnout nejdříve ve stáří 5-7 dní. Enzootická TGE, rotavirus, dysenterie a salmonelóza se uplatňují v etiologii průjmů nejčastěji až po prvním týdnu po narození. Escherichia coli je kromě prvních dnů po porodu častým původcem průjmů u selat ve věku okolo 3 týdnů.
Z onemocnění virové etiologie je na území České republiky nejčastější rotavirová enteritida. Enteropatogenita porcinního rotaviru se projevuje jeho schopností produkovat silnou gastroenteritidu spojenou s atrofií klků tenkého střeva. Pokud není onemocnění komplikováno konkurentní infekcí jinými střevními patogeny, což v praxi není příliš časté, je průjem pouze mírný a k reparaci střevního epitelu dojde během několika dnů (2-10 v závislosti na věku postižených selat).
Nejvýznamnějším patogenem způsobujícím neonatální průjmy je Escherichia coli. Tento mikroorganismus je běžnou součástí střevní mikroflóry, ale jeho patogenní kmeny mohou způsobovat závažná onemocnění. V současné době se kmeny E. coli rozdělují podle patotypů v závislosti na produkci virulentních faktorů. Neonatální diarhea způsobená E. coli se objevuje obvykle u selat do 4 dnů po porodu. Kmeny produkující jeden nebo více enterotoxinů se označují jako enterotoxigenní E. coli (ETEC). K adhezi na sliznici tenkého střeva využívají nejčastěji fimbriální adheziny F4 (K88), F5 (K99), F6 (987P) nebo F41. ETEC kolonizují tenké střevo a produkují jeden nebo více enterotoxiny Sta (STI), STb (STII) nebo LT. Definitivní potvrzení, zda izoláty E. coli patří mezi patogenní kmeny, získáme fenotypovou a genotypovou analýzou. Fenotypová analýza se provádí stanovením produkce adhezivních fimbrií ELISA metodou anebo nepřímou imunoflourescencí (IFA). Provedení ELISA testu vyžaduje kultivaci bakterie. IFA může být provedena i z postižené tkáně a otiskového preparátu. Genotypová analýza se provádí pomocí PCR a identifikuje geny pro jednotlivé faktory virulence (fimbrie a enterotoxiny). Imunitní odpověď na E. coli infekci je humorální a zpočátku je zajištěna příjmem kolostra a mléka a později lokální střevní imunitní odpovědí. Specifické protilátky inhibují adherenci bakterií na receptory enterocytů a neutralizují aktivitu enterotoxinů.
Klostridiové infekce způsobují buď fatální nekroticko-hemorhagickou enteritidu novorozených selat (Clostridium perfringens typ C), kdy mortalita dosahuje až 100 %, anebo povrchový nekrotický zánět střev, který se projevuje pastovitým průjmem s příměsí hlenu (Clostridium perfringens typ A). Průjmy sajících selat obvykle postihují celé vrhy. Výjimku tvoří právě infekce klostridiemi, kdy mohou onemocnět pouze některá selata z vrhu, obvykle to bývají ta nejtěžší a největší.
Parvoviróza prasat, je onemocněním působícím primárně ztráty v reprodukční oblasti. Typickým klinickým projevem jsou aborty mumifikovaných selat, jejichž velikost je závislá na fázi gravidity, v níž došlo k transplacentárnímu přestupu infekce:
Pokud infekce proběhne přibližně do jednoho měsíce po zapuštění, dojde k resorpci odumřelého embrya a klinicky sledujeme málo početné vrhy nebo přebíhání. Naopak po 70 dni gravidity jsou již plody schopny imunitní odpovědi a infekci prasečím parvovirem zpravidla přežívají. Parvoviróza prasat je standardně řešena vakcinací matek před zapuštěním, tak aby v době gestace již byl zajištěn dostatečný titr protilátek a nemohlo tak dojít k infekci embrya respektive následně plodu. Tímto jsme schopni zajistit početné vrhy dostatečně životných selat.
V poslední době se ovšem hovoří o prasečím parvoviru jako o patogenu, který pravděpodobně stejně jako virus PRRS, výrazně zvyšuje závažnost klinických příznaků a mortalitu při onemocnění selat vyvolávaného prasečím cirkovirem typu 2 (syndrom chřadnutí selat po odstavu – PMWS). V takovém případě je možno vakcinovat prasnice proti parvoviróze prasat ještě před porodem, aby tak selata byla chráněna kolostrálními protilátkami před časnou infekcí parvovirem na porodně.
Heamophilus parasuis je komensálním mikroorganismem horních cest dýchacích prasete, avšak v poslední době se ve stále větší míře objevuje při laboratorní diagnostice, jako původce závažných onemocnění. Jejich průběh závisí na lokalizaci, sérovaru a obecném imunitním stavu prasete. Běžnými projevy tohoto onemocnění jsou polyserozitídy, polyartritídy a meningitídy. Tyto jsou doprovázeny typickými příznaky, jako je zvýšená teplota, letargie, otoky kloubů ztíženým dýcháním a nervovými poruchami. Leze jsou charakterizované fibrinózně-exsudativními záněty perikardu, pleury, peritonea, plen mozkovým a kloubů, včetně postižení souvisejících orgánů. Při případné imunizaci je třeba mít na paměti existenci 14ti sérotypů, a to s ohledem k dalšímu členění na jejich subjednotky – kmeny. Samozřejmě je nutno mít na zřeteli i vzájemnou schopnost, nebo spíše neschopnost, zkřížené imunizace, a to i mezi jednotlivými kmeny v rámci sérotypu navzájem.
Streptococcus suis se v současné době celosvětově řadí k hlavním původcům onemocnění u prasat. Zvláště závažným se stává především pro své problematické řešení. To vychází z šíře jeho sérotypů. I když je v literatuře nejčastěji zmiňován sérovar 2, musíme mít na paměti patogenitu všech 35ti. Složitost tohoto patogena spočívá i v problematice virulence jednotlivých kmenů (virulentní - avirulentní sérovar 2). Přestože je schopen vyvolat značné spektrum příznaků (polyartritídy, endokarditídy, polyserozitídy a pneumonie), jsou jako nejvýznamnější označovány hodnoceny příznaky porušení CNS (meningitidy).
Červenka prasat se u nás, vzhledem k výskytu klinické formy, stává podceňovaným onemocněním. Snad proto, že vysoká provakcinovanost populace prasat brání klinickému propuknutí onemocnění. Je sice skutečností relativně vysoká citlivost E. rhusiopathiae k antibiotikům, avšak je třeba mít stále na zřeteli otázku zdravotně nezávadné potraviny, a to především s ohledem k přenosnosti tohoto patogena, a tím i onemocnění na člověka. Velice významnou informací je i zjištění o podílu červenky prasat na reprodukčních problémech (vaginální výtoky).
Diagnostika u mnohých původců není snadná, neboť v praxi se většinou onemocnění vyskytují v kombinaci a málokdy se setkáme s klinickým obrazem, který odpovídá přesně literárnímu popisu. Bez dokonalé laboratorní diagnostiky tedy není možné řešit problém zdravotního stavu prasat. Přesná izolace původce je předpokladem možnosti řešení, a to jak při použití komerčních biopreparátů (sípavka prasat, neonatální infekce E.coli, rotavirová infekce, červenka prasat, parvoviróza), nebo v případě neexistujících plně účinných komerčních produktů a nutnosti použití přípravků autogenních (infekce H. parasuis, S. suis). V naší laboratoři se nám daří provádět diagnostiku chorob prasat na vysoké úrovni, což zahrnuje i rychlý systém průběžného sdělování výsledků, jejich následnou interpretaci, možnost zajištění výroby autogenních vakcín z izolovaných kmenů, vypracování preventivně profylaktických programů s následnou kontrolou jejich efektivity. V rámci preventivních opatření nabízíme rovněž vypracování dezinfekčních programů podle individuálních potřeb včetně laboratorní kontroly jejich účinnosti.
Pro ochranu proti infekcím selat je nezbytné, aby prasnice byla imunní a byla schopna laktogenně předat svým mláďatům potřebné protilátky, které je chrání až do odstavu. Vakcinace matek je proto jednou z nejúčinnějších cest vedoucích ke kontrole zdraví selat. Jakákoliv překážka, která omezuje příjem mléka selaty, a tím i příjem protilátek, ať se jedná o agalakcii prasnice a nebo technické bariéry (např. nevhodně utvářené zábrany v porodním kotci bránící sání, kluzká podlaha), významně zhoršuje klinický průběh onemocnění.
Samostatnou, avšak nezbytnou součástí se stále stoupajícím významem, se stává otázka welfare. S ohledem na tyto skutečnosti vyplývající ať už z legislativy EU (91/630 EEC; 2001/88 EC; 2001/93 EC a následných předpisů), nebo naší, vzrůstá požadavek minimalizace stresování, a tudíž využívání polyvalentních biopreparátů. Kombinované vakcíny proti klíčovým původcům onemocnění, v rámci možností, jsou nelepší cestou řešení produkce zdravotně nezávadné potraviny živočišného původu. Spolu s výživou a zoohygienou jsou a budou jednou z hlavních součástí welfare hospodářských zvířat.
SEVARON PORADENSTVÍ, s.r.o
Smítka Zdeněk; Svobodová Linda; Tydlitát David; Žižlavský Marek
