Onemocnění rohovky virového, parazitárního a neinfekčního původu u koně

Š. KRISOVÁ, J. MEZEROVÁ Fakulta veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity Brno Veterinářství 2003;53:195-198.

SOUHRN
Krisová Š., Mezerová J. Onemocnění rohovky virového, parazitárního a neinfekčního původu u koně. Veterinářství 2003;53:195-198.
Článek pojednává o etiopatogenezi, klinické manifestaci, možnostech diagnostiky a terapii onemocnění rohovky původu virového, parazitárního a neinfekčního. Jsou zmíněny i nádorové změny, které mohou postihnout rohovku. Důraz je kladen na nezbytnost laboratorního zázemí, které je předpokladem správné diagnostiky a úspěšné terapie. V případech, které odolávají konzervativní medikamentózní terapii, je poukázáno na možnosti chirurgické intervence.

SUMMARY
Krisová Š., Mezerová J. Onemocnění rohovky virového, parazitárního a neinfekčního původu u koně. Veterinářství 2003;53:195-198.
This paper reviews etiology, clinical signs, diagnostic techniques and therapy of corneal diseases, which can be of viral, parasitic and non–infectious origin. Corneal neoplasia is also mentioned. The essential step in correct diagnosis and successful therapy is laboratory. In cases resistant to conservative treatment we described ways of possible surgical solution.

Jedním z předpokladů úspěšné sportovní kariéry a maximálního pracovního využití koně je plnohodnotný zrak. Kůň má největší oční bulbus ze všech suchozemských savců. Povrch koňské rohovky je rozsáhlý, ve srovnání s lidským okem je o 50 % větší, a proto snadno zranitelný. Prevence a včasné ošetření všech lézí rohovky zajistí její celistvost a průhlednost, které jsou nezbytným předpokladem neporušené zrakové schopnosti celého oka.

Virová keratitida koní
Virová onemocnění se u koní manifestují zpravidla systémově. Existuje však několik virových agens, která se projevují i onemocněním očí a postižením zrakové schopnosti. Převážná část těchto nemocí se v našich podmínkách vyskytuje vzácně.1
Virová arteritida koní je nakažlivé onemocnění způsobené virem ze skupiny koronavirů, které způsobuje panvaskulitidu. Klinický obraz se projevuje horečnatými stavy, depresí, kašlem, výtokem z nosu a očí, aborty. Postižení očí se manifestuje periorbitálním edémem, konjunktivitidou, zakalením rohovky a fotofobií.2Retrovirus, který je původcem infekční anémie koní, způsobuje cyklickou anémii, trombocytopenii, horečku a ventrální edém. Oční změny představují krváceniny ve spojivce.1,2 Africký mor koní, jehož původcem je reovirus, byl zaznamenán v Africe, Španělsku a Portugalsku. Manifestuje se čtyřmi klinickými formami, které tvoří perakutní plicní forma, subakutní edémová a srdeční forma, akutní nebo smíšená forma a horečnatá forma. Nález na očích zahrnuje edém víček a spojivky.2 Adenovirová infekce koní je většinou problémem u imunodeficientních arabských hříbat. Postižená zvířata trpí horečkou, pneumonií a leukopenií. Virus napadá rovněž epiteliální buňky spojivky a slzné žlázy. U hříbat s výraznou leukopenií probíhá zřetelná panuveitida.1,2 Vysoce infekční chřipka koní, způsobená ortomyxovirem, se rovněž manifestuje mimo jiné nástřikem cév spojivky a nadměrným slzením.2 Postižení nervové soustavy a tím i zrakového nervu a sítnice je dominantním znakem bornaské choroby, vztekliny a koňské virové encefalitidy.1,2
Pravděpodobně nejčastějším původcem virové keratitidy je koňský herpesvirus typ 2 (gamma–herpesvirus), který způsobuje respirační onemocnění. Existence EHV 2 je pevně spjata s buňkami. Ukrytý v bílých krevních buňkách může cirkulovat v těle nositele, který neprojevuje klinické příznaky, a vytvářet tak stav permanentního nosičství s intermitentním rozšiřováním.1-3
EHV 2 má afinitu ke stromatu rohovky. Podle časového průběhu a typických patologických změn lze virovou keratitidu rozdělit do tří forem – povrchovou bodovou keratitidu, ulcerující virovou keratitidu a skvrnitou keratitidu.4
Povrchová bodová keratitida je nejčastější formou onemocnění. Charakteristický je akutní nástup obvykle unilaterálního postižení s výraznou bolestivostí, edémem a překrvením spojivky. Léze rohovky jsou nezřetelné, bodové nebo krajkovité, rozptýlené opalescence. Nepravidelně se barví fluoresceinem, ale obvykle jsou barvitelné bengálskou červení. Jsou spojené s lokálním edémem přední části stromatu. Nápadná je mióza a absence neovaskularizace rohovky.4,5
Ulcerující virová keratitida se objevuje méně často než první forma onemocnění a je důsledkem ztráty epitelu, který následuje po edému rohovky. Postižení koně trpí výraznou bolestivostí. Pozitivní fluoresceinový test vytváří ostře ohraničená ložiska obklopená zřetelnou periferní zónou edému přední části stromatu. Neovaskularizace rohovky se nevyskytuje.4
Skvrnitá keratitida je ojedinělý následek ulcerující a bodové rekurentní formy virové keratitidy, která se objeví za 3 až 4 týdny po odeznění původních lézí. Příčina této komplikace je neznámá. Příznaky očního diskomfortu jsou nezřetelné. Zvýšené slzení a hustá ohraničená ložiska zakalení rohovky o průměru 5 až 6 mm, která leží mimo oblast primární léze, jsou charakteristická.4
Diagnóza je založena na izolaci viru z rohovky a spojivky postiženého koně. Pro identifikaci a specifikaci EHV 2 je nezbytné odpovídající laboratorní zázemí a přítomnost specifických primerů. Příznivá odpověď na lokální léčbu antivirotiky potvrdí přítomnost EHV 2 jako očního patogena.6-9
Terapie spočívá v nasazení látek s antivirovým účinkem. Úspěšně lze použít idoxuridin v roztoku nebo masti nebo trifluorothymidin.3-5 Lokální aplikaci kortikosteroidů je nezbytné pečlivě zvážit, zejména při ošetření ulcerující formy onemocnění. Jakmile je nastartován proces reepitelizace, mohou urychlit projasnění rohovky. Pro skvrnitou formu keratitidy představují kortikosteroidy jedinou terapeuticky úspěšnou volbu. Pozitivní účinek lokální nebo celkové aplikace NSAID je nesporný. Cyklosporin A však může prohloubit klinické příznaky.1, 3-5
Návratnost onemocnění u očí léčených idoxuridinem v době první epizody je vzácná. 4 Pokud je specifická léčba vynechána, a zejména jsou-li použity kortikosteroidy, recidivy se stávají problémem.1, 3-5 Podaří-li se projasnit zakalení skvrnité formy keratitidy během 4 až 6 týdnů, léze se po léčbě nevrací.4

Eozinofilní keratokonjunktivitida
Specifická příčina eozinofilní keratokonjunktivitidy není známá. Výskyt eozinofilů je charakteristickou odpovědí na alergické a parazitární stimuly, a proto tedy lze zvažovat alergický imunitně zprostředkovaný původ. Tento zánětlivý projev může vzniknout po dlouhodobém podávání ivermectinu z důvodu kontroly parazitování mikrofilarií. Dramatická tvorba granulační tkáně a vznik jizvy, která je obvyklou reakcí koňské rohovky na podráždění, není typicky spojována s eozinofilní infiltrací, která se vyskytuje při eozinofilní keratokonjunktivitidě.
Změny na rohovce představují pevně ulpívající prominující bílé subepiteliální nekrotické plaky, které začínají perilimbálně a rozšiřují se centrálním směrem. Postižení koně trpí mírným až těžkým stadiem blefarospazmu, edémem a hyperemií spojivky, slzotokem a silným výtokem hlenovitého až sýrovitého charakteru.5,10,11
Cytologickým vyšetřením seškrabu rohovky lze nalézt značný počet eozinofilů roztroušených mezi epiteliálními buňkami, výrazně menší zastoupení mastocytů a neutrofilů. Nález mikroorganismů je negativní. Bakteriologickou a mykologickou kultivací nelze získat význačné oční patogeny, zaznamenán je pouze řídký růst alfa-hemolytických streptokoků a stafylokoků. Histologicky se plaky skládají ze subepiteliálních ložisek fragmentovaných a degenerovaných kolagenních vláken, která jsou infiltrována eozinofily a neutrofily, ojediněle lymfocyty, plazmatickými buňkami a makrofágy. Plaky jsou obklopeny vrstvou acelulárního eozinofilně se barvícího granulárního materiálu.5, 10, 11
Pro stanovení diagnózy jsou rozhodující klinické příznaky a výsledek cytologického vyšetření.
Léčba je dlouhodobá, trvá od 45 do 106 dnů. V časných stadiích je úspěšná lokální aplikace kortikosteroidů navzdory výskytu vředu rohovky. Léze rohovky zůstávají povrchového charakteru, i přes dlouhodobou aplikaci kortikosteroidů nedochází k sekundární bakteriální nebo mykotické infekci. Chirurgická terapie, představovaná povrchovou keratektomií, provedená současně s medikamentózním ošetřením významně urychlí proces hojení. Efektivní je celková medikace NSAID a kortikosteroidy v kombinaci s lokální aplikací atropinu a antibiotik.5, 10, 11

Neulcerující zánětlivé keratopatie
Tato skupina onemocnění je obecně rozdělována na keratitidy a keratouveitidy.12
Neulcerující keratitidy představují rozsáhlou skupinu onemocnění pravděpodobně různé etiologie. Jsou charakteristické výskytem neulcerujících zakalení v různých úrovních rohovky, absencí zjevných příznaků uveitidy a pozitivní reakcí na protizánětlivou nebo imunosupresivní medikaci. Nejčastěji jsou spojovány s výskytem vaskularizace a s typicky mírným očním diskomfortem, který je přítomen i při rozsáhlých patologických změnách na rohovce. Původ těchto onemocnění je pravděpodobně imunogenního charakteru. Jsou specifické pro koně a nebyly popsány u jiných živočišných druhů. Uvnitř této široké skupiny lze identifikovat čtyři onemocnění jako specifické procesy.12
Epiteliální keratopatie: je sporadické unilaterální onemocnění postihující koně každého věku. Projevuje se jako difuzní centrální zakalení epitelu spojené s nepatrným očním diskomfortem a blefarospazmem. Neprůhlednost je způsobena neuspořádaným sloučením ostrůvků zesíleného a vyvýšeného epitelu. Změny jsou omezené pouze na epitel a fluoresceinový test je přechodně pozitivní. Projasnění rohovky lze dosáhnout lokální aplikací kortikosteroidů. Vyléčené léze nerecidivují.12
Chronická povrchová keratitida: je charakteristická plíživým nástupem a nedostatečnou odpovědí na lokální aplikaci kortikosteroidů. Začíná jako jednostranné postižení a během 7 až 12 měsíců může zachvátit i druhé oko. Nápadná je povrchová vaskularizace s perivaskulárním edémem a slabý nebo středně silný oční diskomfort. Nejčastěji je postižena oblast rohovky pod horním víčkem, příležitostně oblast pod dolním víčkem. Jako účinná se uvádí lokální aplikace cyklosporinu A, avšak dlouhotrvající případy jsou k medikamentózní léčbě netečné.12
Průběh chronické rekurentní hluboké keratitidy je typický několik let trvajícími intervaly mezi zánětlivými epizodami. Anamnéza obvykle uvádí oční trauma, které předchází vzplanutí keratitidy. V průběhu aktivního stadia v rohovce probíhá rozsáhlá a hluboká fibrovaskulární reakce s přítomností krevních cév v postižené oblasti. Bolestivost očí navzdory dramatickému vzhledu není přítomna. Mohou se však vytvořit subepiteliální puchýřky, následně prasknout a způsobit přechodný oční diskomfort. V některých případech vzniknou ve stromatu rohovky lakuny naplněné nazelenalou tekutinou nebo dochází k výskytu subepiteliální mineralizace. V průběhu klidového stadia se vzhled rohovky mění, nejčastěji je přítomna nepatrná difuzní fibróza stromatu s lokalizovanou vaskularizací. Aplikace lokálních kortikosteroidů není příliš terapeuticky prospěšná, naopak rohovka obvykle velmi rychle pozitivně zareaguje na ošetřování cyklosporinem A. Léčbu je nutno udržovat dlouhodobě.12
Endotelitida: je sporadické jednostranné onemocnění charakteristické edémem stromatu rohovky a hlubokou vaskularizací. Onemocnění se vyznačuje náhlým začátkem a absencí bolestivosti očí. Rohovka je postižena hlubokým fibrocelulárním zakalením ve spojení s nápadným edémem v její centrální části. Cévy zasahují v centrální části rohovky až na Descemetovu membránu. Intenzivní léčba kortikosteroidy projasní rohovku a vyléčené případy nerecidivují.12
Neulcerující keratouveitida je sporadické onemocnění rohovky koní, které bylo poprvé popsáno v USA. Je charakterizováno masivním neulcerujícím infiltrátem stromatu, který zasahuje i limbus. Nápadné jsou příznaky iridocyklitidy s těžkou bolestivostí očí.5,12-14 Histologickým vyšetřením lze zaznamenat zesílení epitelu, fibrózu a mírný až střední hnisavý buněčný infiltrát. Vzhledem k tomu, že z postiženého místa nelze získat kultivací ani biopsií žádné mikroorganismy, předpokládá se imunitně zprostředkovaný charakter onemocnění.5,12,14 Diferenciálně diagnosticky je třeba zvážit onchocerkózu, stromální absces, keratomykózu , následek účinku beta záření a infiltrační neoplazii limbu.5,12 Léčba zahrnuje lokální použití cyklosporinu A v kombinaci s lokální aplikací kortikosteroidů. Mydriatika a celková či lokální NSAID příznivě působí na kontrolu uveitidy a bolestivosti. Výrazný počet případů však končí ftýzou bulbu a enukleací z důvodu nekontrolovatelné bolesti.5,12-14

Degenerace rohovky
Jedná se o skupinu sekundárních poruch, které mají souvislost s předcházejícím či současným primárním zraněním rohovky nebo s nitroočním onemocněním.12
Mineralizace rohovky je typ keratopatie, který se popisuje u koní jako komplikace equinní rekurentní uveitidy. Korneální léze tvoří bílé pruhy postihující centrální část rohovky v oblasti víčkové štěrbiny. Kalciová ložiska se ukládají v úrovni bazální membrány a porušují epitel. Tímto mechanismem vzniká bolestivý vřed. Pokud se stav neupraví po vyřešení primárního onemocnění, bolesti způsobené vředem utlumí odstranění vápenatých ložisek povrchovou keratektomií. Existují zprávy o pozitivním účinku chelátových sloučenin kalcia (0,05% K- nebo Na-EDTA).5, 12
Expoziční keratopatie je následkem narušení kontinuity preokulárního slzného filmu způsobené řadou onemocnění očních adnex. Nejčastější příčiny tohoto typu keratopatie jsou ptóza víčka způsobená paralýzou nervus facialis, exoftalmus při retrobulbární neoplazii, neoplazie nebo traumata víček a chronické záněty spojivky, zánět Meibomských žláz a chalazion.12,15 Klinické příznaky představují lakrimaci, fotofobii, centrální zakalení rohovky příležitostně postupující v ulceraci. Rohovka je postižena edémem v centrální oblasti a následným vysušením. Selhání efektivního pohybu víček zabraňuje normálnímu roztírání slzného filmu, což vede k postupnému vysychání centrální části rohovky. Výsledkem je hluboká ulcerace a suché krusty nekrotické tkáně rohovky pevně spojené s místem ulcerace.12, 15 Pokud dojde k poškození parasympatických vláken v sedmém hlavovém nervu, nastává degenerace slzné žlázy a postupná ztráta slz s následnou sekundární keratoconjunktivitis sicca.12, 15 Léčba v časných stadiích bez ulcerace vyžaduje pouze lokální aplikaci umělých slz a antibakteriálních mastí. Pokud se již vyskytly ulcerace, je doporučován dočasný uzávěr víčkové štěrbiny nebo vytvoření konjunktivální plastiky rohovky. Alternativou je použití stínidel očí používaných v dostihovém sportu nebo speciálních kontaktních čoček. Ve všech případech je nutné identifikovat primární příčinu a pokusit se o její odstranění.12, 15
Sekundární edém rohovky je běžný následek mnoha onemocnění očí. Je způsoben porušením epitelu rohovky (trhlina nebo oděrka), obvykle zůstává lokalizován v oblasti poranění a rychle se vyřeší, jakmile dojde ke zhojení epitelu.12 Pokud lokální povrchový edém přetrvává, je nezbytné prověřit možnost výskytu cizího tělesa a abnormality očních adnex. Rozšířený edém stromatu je výsledkem biochemického nebo fyzikálního ataku endoteliálních buněk.12 Mezi příčiny patří uveitida, tupé oční trauma, glaukom, neoplazie duhovky a endotelitida. Ve všech případech lze nápravou primárního problému určit postup řešení edému rohovky. Schopnost reparace endotelu je u dospělých zvířat omezená a dlouhotrvající edém, navzdory vyřešení původního onemocnění, může vést k zákalu rohovky.12

Keratopatie neznámé etiologie
Je to nesourodá skupina postižení neznámé etiologie, vyznačující se přítomností dystrofického, degenerativního a zánětlivého procesu.12
Bulózní keratopatie neboli idiopatický primární edém je nezvyklý stav, pravděpodobně vzniklý primární dysfunkcí endotelu. Onemocnění je obvykle unilaterální a nebolestivé. Celá rohovka je silně edematózní a oteklá. Puchýřky jsou formovány subepiteliálně, a pokud prasknou nebo jsou odřeny pohybem víček, mohou způsobit mírný oční diskomfort. Rohovka obvykle nevaskularizuje a nitrooční tlak je normální. Léčba je obtížná a prognóza opatrná. Lokální aplikace hyperosmotických preparátů vede k dočasnému projasnění. Přípravky však mají dráždivý účinek. Pokus o léčbu lokálními kortikosteroidy většinou zklame. Cyklosporin A projasňuje rohovku bez negativních vedlejších účinků.3, 12
Lineární keratopatie představují dobře ohraničená čárkovitá zakalení v zadní části stromatu probíhající paralelně s limbem. Vyskytují se unilaterálně nebo bilaterálně a nejčastěji kříží rovník rohovky. Léze nejsou edematózní, nemají tendenci k progresi a pravděpodobně jsou výsledkem lokálního zeslabení Descemetovy membrány. Příčina vzniku je neznámá, ačkoliv existují teorie o významu přechodného zvýšení tlaku v přední oční komoře během porodu při rozvoji těchto zakalení. Diferenciálně diagnosticky je nezbytné odlišit zakalení vzniklá následkem tupého traumatu bulbu nebo glaukom, kdy jsou ovšem přítomny jiné oční příznaky. Terapie se neprovádí a tato keratopatie je považována za klinicky nevýznamný nález.12
Mnohočetná bodová zakalení se vyskytují sporadicky a obvykle jednostranně. Bodová zakalení přední části stromatu jsou obvykle lokalizována v centrální nebo mediální části rohovky. Postižení koně nevykazují ani bolestivost ani omezení zrakové schopnosti. Léze jsou zpravidla neprogresivní, někdy však mohou zvětšit svoji plochu a hustotu nebo dokonce splývat. Příčina vzniku je neznámá. Léze se neléčí, s výjimkou použití lokálních kortikosteroidů na progredující zakalení.3, 12

Toxická keratitida
Kontakt chemikálií s rohovkou nebo spojivkou způsobený nepozornou manipulací může vyústit v toxickou nebo chemickou keratitidu. Některé chemikálie pouze iritují epitel, jiné jsou agresivnější a působí nekrózu stromatu.15 Mezi chemické produkty nejčastěji poškozující oko jsou řazeny mýdla, šampony, spreje proti hmyzu, repelenty používané výhradně na ohlávky a také dezinfekční prostředky obsahující např. povidone iodine, alkohol, chlorhexidin.15
Organofosfáty způsobí rozsáhlé epiteliální nekrózy s edémem a odlučováním epitelu.3, 15Na počátku je výrazná bolestivost očí a edém rohovky, následuje ztráta epitelu a rozvoj iridocyklitidy během dalších 24 až 48 hodin. Výsledné eroze se barví fluoresceinem. Terapie spočívá v opakovaných lavážích rohovky sterilní vodou nebo fyziologickým roztokem. Následuje lokální antimikrobiální léčba a aplikace atropinu.15
Aplikace chlorhexidinového roztoku na rohovku může způsobit trvalé zakalení jako následek vyhojení erozivní keratitidy.15
Kyseliny nebo silné alkalické preparáty také mohou způsobit těžkou korneální ulceraci, nekrózu a zjizvení. Důležité je okamžité důkladné vypláchnutí dráždivé látky z oka a zahájení symptomatické léčby.15
V zahraničí je ověřen účinek beta záření při ošetření nadměrné vaskularizace rohovky a neoplazií. Existují zprávy o vzniku edému rohovky následkem použití beta záření při terapii neoplazie limbu.2,15
Účinku extrémně vysokých nebo nízkých teplot se využívá při ošetření očních neoplazií. Při kryochirurgii je využívána teplota tekutého dusíku, hypertermii lze vyvolat lokálním působením elektrického proudu. V každém případě je nezbytné chránit okolní tkáň. Okamžitě po navození terapeutických teplot dojde ke ztrátě epitelu rohovky. Vyvine se edém stromatu a buněčná infiltrace, dezintegrace svazků kolagenu a rozklad kolagenních vláken. Při ošetření jsou indikována systémová nesteroidní antiflogistika, lokální antimikrobiální preparáty, inhibitory kolagenázy a atropin, neboť souběžně se často rozvine mírná uveitida. Hojení probíhá bez komplikací, výsledkem bývá nepatrná jizva. Ve většině případů vzniká depigmentace limbu, která neomezuje zrak.2,15

Parazitární keratitida
Parazité, jejichž hlavním hostitelem je kůň, mohou postihovat také oči. Cesta k tomuto orgánu je součástí jejich normálního vývojového cyklu nebo abnormální migrace.15,16 Většina z nich deformuje víčka nebo spojivku a tím irituje rohovku.15
Onchocerca cervicalis je nejdůležitější parazit postihující koňské oko. Dospělý hlíst žije v šíjovém vazu koně, mikrofilarie migrují podkožím do té doby, než jsou nasáty komáry (Culicoides). Uvnitř hmyzu se vyvíjí infekční stadium přibližně 25 dnů. Poté jsou přenesena na koně kousnutím komárů a vyvíjí se v dospělce. Dospělci s největší pravděpodobností nejsou příčinou onemocnění, avšak putující mikrofilarie mohou způsobit dermatologický nebo oční problém. U koní se incidence zvyšuje s věkem.15,16
Nejčastějšími místy působení mikrofilarií v očích je spojivka a víčka, následuje rohovka/bělima a nitrooční struktury nebo komorový mok.15,16
Oční manifestace mikrofilarií zahrnuje uveitidu, peripapilární chorioretinitidu, keratokonjunktivitidu a vitiligo spojivky. Reakce mikrofilarií se demonstruje jako růžové nebo červené lymfoidní masy.15,16
Diagnóza je stanovena na základě výsledků vyšetření bioptického vzorku postižené tkáně, který lze odebrat v lokální anestezii. Kromě zjištění eozinofilní zánětlivé reakce je nezbytné vyšetřit vzorek histopatologicky. Po mechanické úpravě a působení solného roztoku lze mikroskopicky identifikovat mikrofilarie migrující ze vzorku.15,16
Terapie onchocerkózy je efektivní při celkovém použití ivermectinu, levamizolu nebo dietyl karbamazidu. Současně musí probíhat intenzivní protizánětlivá léčba, protože masivní smrt mikrofilarií prohloubí příznaky zánětu. Lze použít systémově i lokálně NSAID, kortikosteroidy, atropin a antibiotika. Léčba proti dospělým stadiím parazita neexistuje a recidivující onchocerkóza vyžaduje profylaktickou antiparazitární terapii každých 6 měsíců.15,16
Setaria digitata a Setaria equina běžně parazitují v abdominální dutině koně. Infekce očí, která je výsledkem nenormální migrace, probíhá ve formě těžkých nitroočních zánětů.16
Dirofilaria immitis může migrovat do přední oční komory koní, avšak častěji se vyskytuje u masožravců.16
Dospělci parazitů Habronema muscae, Habronema microstoma a Draschia megastoma parazitují v žaludku a stájový hmyz (Stomoxys calcitrans) funguje jako mezihostitel. Koně se infikují třetím larválním stadiem nebo mezihostitelem obsahujícím infekční stadium parazita. Larvy jsou uloženy v rankách v blízkosti tlamy nebo očí a migrují přes tkáň postiženou granulomatózní zánětlivou reakcí. Léze postihující spojivku nedaleko mediálního očního koutku jsou vyvýšené, nepravidelné a vzhledem připomínají granula síry. Tkáň má sklon ke snadnému krvácení. Typický je pruritus a následné sebezraňování. Postižení v oblasti mediálního očního koutku jsou způsobena larvální migrací přes ductus nasolacrimalis, poté zánětem a ulcerací. Diagnóza je postavena na klinickém vzhledu i histopatologickém vyšetření granulomatózního zánětlivého infiltrátu s eozinofily, mastocyty, kolagenolýzou a intermitentní přítomností larev. Léčba je prováděna systémově ivermectinem a NSAID nebo lokálně kortikosteroidy. Větší granulomy dráždící rohovku nebo deformující víčka je třeba odstranit chirurgicky.16

Neoplazie rohovky
Nádory postihující víčka a periokulární oblast většinou způsobí změny, které se propagují směrem k rohovce a vedou k jejímu poškození. V různých formách se vyskytují sarkoid a melanom. V obou případech lze vyřešit léze rohovky odstraněním vyvolávající příčiny.17
Karcinom skvamózních buněk je nejčastější nádor rohovky u koní. Zvýšená incidence je u starších koní postrádajících pigmentaci spojivky nebo limbu. Karcinogenním spolučinitelem je pravděpodobně ultrafialové záření. Nádor nejčastěji expanduje z temporální oblasti limbu a postihuje jak bulbární spojivku, tak rohovku. Klinické příznaky zahrnují mírné dráždění oka, mukopurulentní výtok z očí, konjunktivitidu a růžové masy postihující rohovku a bulbární spojivku. Ke stanovení diagnózy obvykle postačuje klinické vyšetření, laboratorní vyšetření bioptického vzorku rozhodne nejasné případy. Terapie se odlišuje dle velikosti, vzhledu nádoru a funkčního defektu, který způsobuje. Kombinovaná terapie kryochirurgie, vysokofrekvenční hypertermie, chirurgické excize a ozařování beta zářením s použitím stroncia 90 má nejlepší odezvu. Rozsáhlé nádory zahrnující rohovku, spojivku a víčka mají špatnou prognózu a vyžadují enukleaci bulbu pro zachování života pacienta.15,17
Lymfosarkom je nejčastější systémové metastatické onemocnění postihující oko. Buněčné infiltráty vystupují z limbu jako růžové, hnědé nebo žluté masy a mají snahu se vyskytovat bilaterálně. Oční příznaky zahrnují otok víček, masy na třetím víčku, uveitidu, chemózu a konjunktivitidu, masy na rohovce, bělimě a v orbitě. Postižení koně mají další známky lymfosarkomu jako lymfadenopatie nebo viscerální masy. Léčba je neefektivní.15,17

Závěr
Výskyt virové keratitidy je v našich chovech koní nízký. Pokud se onemocnění objeví, postižená zvířata často projevují známky narušení celkového zdravotního stavu. Nejčastějším původcem virové keratitidy v našich podmínkách je EHV 2, ostatní viry s afinitou k rohovce se u nás běžně nevyskytují. Parazitární invaze očí též nejsou rutinní záležitostí, jedná se o případy výjimečné, ale je třeba si uvědomit jejich existenci. Nádorová onemocnění očí představují postižení celého oka a jeho adnex v různé míře, zřídka jsou lokalizovány pouze na rohovce. V některých případech jsou oční léze typické, v jiných případech pacient projevuje celkové klinické příznaky nádorového onemocnění. Keratopatie neinfekčního původu představují širokou škálu klinických projevů. Jejich diagnostika a zahájení kauzální terapie jsou neobyčejně obtížné. Pozitivní či negativní výsledek fluoresceinového testu, který má spolehlivou vypovídající hodnotu při vředech rohovky infekčního původu, často není rozhodující pro volbu terapie. To se týká případů, kdy vředy rohovky imunitně zprostředkovaného původu pozitivně zareagují na terapii kortikosteroidy. Potvrzení diagnózy onemocnění rohovky virového, parazitárního, nádorového i neinfekčního původu vyžaduje laboratorní zázemí. Kombinace chirurgické a medikamentózní terapie je volbou ošetření pro konzervativně nezvládnutelné případy. Spolupráce majitele a veterinárního lékaře je nezbytná z hlediska zjištění přesných anamnestických údajů a pečlivého sledování průběhu onemocnění.

Literatura:
1. Moore C. P., Nasisse M. P. Clinical Microbiology. In: Gelatt K. N. Veterinary Ophtalmology Ed. Maryland; Lippincott Williams & Wilkins, 1999:259–268.
2. Stiles J. Ocular Manifestation of Systemic Disease. In: Gelatt K. N. Veterinary Ophtalmology Ed. Maryland; Lippincott Williams & Wilkins, 1999:1479–1480.
3. Lavach J. D. Large Animal Ophtalmology. Missouri; The C. V. Mosby Company, 1990:133–146.
4. Barnett K. C., Crispin S. M., Lavach J. D., Matthews A. G. Color Atlas and Text of Equine Ophthalmology. London; Mosby – Wolfe 1995: 230.
5. Brooks D. E. Equine Ophtalmology. In: Gelatt K. N. Veterinary Ophtalmology Ed. Maryland; Lippincott Williams & Wilkins, 1999:1093–1094.
6. Dynon K., Varrasso A., Ficorilli N. et al. Identification of equine herpesvirus 3 (equine coital exanthema virus), equine gammaherpesviruses 2 and 5, equine adenoviruses 1 and 2, arteritis virus and equine rhinitis A virus by polymerase chain reaction. Aust Vet J 2001;79(10):695–702.
7. Varrasso A., Dynon K., Ficorilli N., Hartley C. A., Studdert M. J., Drummer H. E. Identification of equine herpesvirus 1 and 4 by polymerase chain reaction. Aust Vet J 2001;79(8):563–569.
8. Collinson P. N., O´Rielly J. L, Ficorilli N., Studdert M. . Isolation of equine herpesvirus type 2 (equine gammaherpesvirus 2) from foals with keratoconjunctivitis. JAVMA 1994;205(2):329–331.
9. Kerskaw O., von Oppen T., Glitz F., Deegen E., Ludwig H., Borchers K. Detection of equine herpesvirus type 2 (EHV – 2) in horses with keratoconjunctivitis. Virus Res 2001;80(1-2):93–99.
10. Yamagata M., Wilkie D. A., Gilger B. C. Eosinophilic keratoconjunctivitis in seven horses. JAVMA 1996,209(7):1283–1286.
11. Ramsey D. T., Whiteley H. E., Gerding P. A. Jr., Valdez R. A. Eosinophilic keratoconjunctivitis in a horse. JAVMA 1994;205(9):1308–1311.
12. Matthews A. G. Nonulcerative keratopathies in the horse. Equine vet. Educ. 2000;12(5):271–287.
13. Brooks D. E., Millichamp N. J., Peterson M. G., Laratta L. J., Morgan R. V., Dziezye J. Nonulcerative keratouveitis in five horses. JAVMA 1990;196(12):1985–1991.
14. Gratzek A. T., Kaswan R. L., Martin C. L., Champagne E. S., White S. L. Ophtalmic cyclosporine in equine keratitis and keratouveitis: 11 cases. Equine Vet J 1995;27(6):327–333.
15. Rebfun W. C. Diseases of the Cornea. In: Colahan P. T., Mayhew I. G., Merritt A. M., Moore J. N. Equine Medicine and Surgery Ed. Missouri; Mosby, 1999:1243–1252.
16. Stiles J. Ocular Manifestation of Systemic Disease. In: Gelatt K. N. Veterinary Ophtalmology Ed. Maryland; Lippincott Williams & Wilkins, 1999:1484–1486.
17. Brooks D. E. Equine Ophtalmology. In: Gelatt K. N. Veterinary Ophtalmology Ed. Maryland; Lippincott Williams & Wilkins, 1999:1479–1480.

Podporováno výzkumným záměrem MŠMT č. CEZ: J 16/98: 161700002.

Adresa autora:
MVDr. Šárka Krisová
Klinika chorob koní FVL VFU Brno
Palackého 1 – 3
612 42 Brno
e-mail: krisar@email.cz

Kompletní text včetně obrazového materiálu naleznete ve Veterinářství 2003;53:195-198.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *