Parazitózy u masných plemen skotu v marginálních oblastech a jejich tlumení

K. CHROUST Fakulta veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity Brno, Ústav parazitologie Veterinářství 2006;56:430-437.

SOUHRN
Dynamika parazitóz v chovech skotu masných plemen byla sledována v letech 1997 – 2000 ve třech geografických lokalitách ČR. Vzorky trusu byly odebírány od všech věkových skupin v průběhu pastevního období v intervalech šesti až osmi týdnů a individuálně ovoskopicky, larvoskopicky a kvantitativně vyšetřeny. Sledován byl i výskyt infekčních larev na pastevních porostech. U všech stád byla permanentně prokazována infekce hlísticemi gastrointestinálního traktu (GIN) s maximálním zastoupením druhů z čeledi Trichostrongylidae a periodicky i moniezióza. Prováděná dehelmintizace (albendazol, ivermektinové preparáty) prokázala postupný pokles prevalence a intenzity u GIN a úměrně i infekčních larev na pastvinách. U tasemnic došlo v průběhu sledování k úplnému utlumení. Kokcidie rodu Eimeria byly pravidelným nálezem u telat ve stáří dvou až šesti měsíců s maximálním zastoupením druhů Eimeria bovis, E. zuernii a E. auburnensis. V průběhu devadesátých let jsme u skotu v jiných marginálních oblastech diagnostikovali dále diktyokaulózu, fasciolózu, paramfistomózu, hypodermózu a nálety bodavého hmyzu. Vzhledem ke skutečnosti, že v těchto oblastech jsou účinná preventivní opatření na pastvinách velmi obtížně realizovatelná, je nutno počítat s pravidelnou a cílenou parazitární léčbou.

SUMMARY
Dynamics of parasitoses in beef cattle was monitored in three geographical areas of the Czech Republic during the years 1997 to 2000. The fecal samples were collected from all age groups in the intervals between six and eight weeks during the pasture period, subjected to the ovoscopic and larvoscopic analysis and quantitatively examined. Occurrence of the infectious larvae at pasture was followed too. In all herds were permanently demonstrated the infestations by round worms of the gastrointestinal tract (GIN) with maximal representation of species from the family Trichostrongylidae and periodically also moniesiosis. Practised dehelminthization (albendazol, ivermectin preparates) proved gradual decreasing of prevalence and intensity in GIN and proportionally also infectious larvae at pasture. Tapeworms were fully inhibited during this study. Coccidia from the species Eimeria were regular findings in calves aged from two to six month with maximal representation of the species Eimeria bovis, E. zuernii, and E. auburnensis. Diseases such as dictyocaulosis, fasciolosis, paramphistomosis, hypodermosis and flight of the stick insect were diagnosed during the 90´s of the last century. Due to the fact that effective preventive measures in marginal regions at pasture are very hardly realised, there is a need to perform regular and aimed parasitic therapy.

Úvod
Chov skotu bez tržní produkce mléka je pro současnou etapu našeho zemědělství jedna z významných alternativ vhodného způsobu hospodaření především v tzv. marginálních oblastech. Hlavním cílem je nalezení optimálního systému začlenění zemědělské produkce a vytvoření podmínek pro ekonomickou živočišnou výrobu na půdě vesměs uvolněné z intenzivního hospodaření. Dlouhodobé neúspěšné snahy v minulosti o rychlé zúrodnění těchto pozemků a budování velkokapacitních technologií v živočišné výrobě v lokalitách k tomu nevhodných volaly doslova po renesanci pastevního odchovu dobytka a jeho harmonickou vazbu na životní prostředí a přirozenou péči o krajinu. Jedná se především o vhodné využití pastevních a lučních porostů ve výše položených oblastech, zejména příhraničních, případně i některých lokalit ve vnitrozemí.
Během poměrně krátkého období posledních let se u nás značně rozšířil počet chovaných masných plemen skotu v důsledku importů z nejrůznějších zemí. Tento záměr má za cíl především produkci kvalitního hovězího masa a za tím účelem byla vybírána plemena odpovídající půdním a klimatickým podmínkám ČR.1
Rozšiřující se pastevní odchov skotu však vytváří i značně příznivé podmínky pro možnost rozvoje parazitóz. Vysoké ekonomické ztráty při parazitózách jsou dány především jejich značnou rozšířeností a dále početností druhů, které se obligátně na infekcích podílejí. Významná je i možnost vzájemného přenosu mezi ostatními druhy domácích přežvýkavců (ovce, koza) a případně i spárkatou zvěří.2
Importy především ze zemí s vysokým statusem pastevních parazitóz tak vytvořily nebezpečí opětovného nárůstu především těch parazitóz, které byly v minulosti za vynaložení cíleného úsilí výzkumu, veterinární služby a samotných chovatelů a zejména značných finančních nákladů zcela nebo převážně utlumeny. Jednalo se především o ekonomicky nejzávažnější parazitózy jako fasciolóza, plicní a gastrointestinální helmintózy a podkožní střečkovitost. Geografické a klimatické podmínky našeho území a jeho členitost vytváří však trvale velmi příznivé podmínky pro jejich uplatnění.
Cílem práce bylo stanovit dynamiku parazitóz ve sledovaných geografických lokalitách, prohloubit poznání základních epizootologických procesů a ekologických podmínek uplatnění parazitóz. Na tyto aspekty pak navázaly vlastní pokusy pro stanovení účinného postupu tlumení parazitóz, ověření nejúčinnějších antiparazitik a optimální termíny jejich aplikace.

Materiál a metodika
Vyšetřování byla zaměřena na sledování jednak protozoárních infekcí (kokcidie rodu Eimeria a Cryptosporidium), dále především na helmintózy trávicího traktu a sice gastrointestinální nematodózy, monieziózu a paramfistomózu, helmintózy plic (diktyokaulózu), jater (fasciolózu a dikroceliózu) a ektoparazitózy.
Jako modelové oblasti byly vybrány chovy skotu masných plemen všech věkových skupin v marginálních oblastech. Vyšetřování byla prováděna v letech 1997 – 2000 u stád v následujících geografických lokalitách: 1. Moravskoslezské Beskydy (okres Nový Jičín), 2. Jeseníky (okres Šumperk), 3. Orlické hory (okres Ústí nad Orlicí). V lokalitě č. 1 se jednalo o plemeno Limousin v počtu, který se v jednotlivých letech pohyboval od 100 do 140 kusů, v lokalitě č. 2 o pelmeno Galloway v počtu 30 až 40 kusů a v lokalitě č. 3 o plemeno Aberdeen–Angus v počtu 50 až 70 kusů. Vzorky trusu byly odebírány v lokalitách od 15 do 30 % stavu zvířat v intervalu šesti až osmi týdnů, před zahájením pastvy (duben), v průběhu pastevního období v červnu, srpnu a říjnu, individuálně nebo při příležitosti jiných zákroků (vážení, veterinární ošetření apod.) anebo sběrem čerstvého trusu od zvířat na pastvě. Stáda v lokalitě č. 1 byla dále sledována 2 x ročně (na jaře a na podzim) i v letech 2001 až 2005.
Parazitologické vyšetřování vzorků trusu bylo prováděno individuálně následujícími metodami.
a) Za účelem diagnostiky oocyst kokcidií rodu Eimeria flotační metodou s použitím nasyceného roztoku cukru (sp. hm. 1,3 g/cm3 ) a v indikovaných případech pro potvrzení kryptosporidií u telat rychlým barvením roztěrů trusu karbolfuchsinem dle Heineho.
b) U staršího a dospělého skotu bylo použito flotační metody s Brezovým roztokem za účelem diagnostiky vajíček gastrointestinálních nematodů (GIN) a tasemnic rodu Moniezia. K diagnostice vajíček motolic byla použita sedimentační metoda a k diagnostice larev I. stadia plicnivek larvoskopická metoda Baermanova.
c) Kvantitativní hodnocení a stanovení oocyst kokcidií (OPG) a EPG u GIN bylo prováděno s použitím počítací komůrky typu Mc Master.3
d) Zastoupení druhů, resp. rodů GIN na infekcích bylo prováděno na základě kultivace larev ze společných vzorků trusu (La III) a jejich determinace.4
e) U stád v lokalitě č. 1 byla v letech 1988 až 2000 sledována dynamika výskytu infekčních larev (La III) GIN na pastevních porostech. Vyšetřování bylo prováděno podle metodiky MAFF 5 a byl stanoven počet těchto larev na 1 kg suchého porostu (LPKG).
f) Na ektoparazity bylo prováděno vyšetření pouze na základě vyskytujících se kožních změn, případně klinických příznaků na základě požadavků veterinární služby nebo údajů
chovatelů.
V průběhu let 1997 až 2000 bylo individuálně odebráno a vyšetřeno 744 vzorků trusu skotu v lokalitě č. 1, 342 vzorků od stáda v lokalitě č. 2 a 424 vzorků stáda v lokalitě č. 3. V průběhu roku 2001 až 2005 bylo od stád v lokalitě č. 1 vyšetřeno celkem 284 vzorků. Na přítomnost infekčních larev GIN na pastevních porostech bylo v lokalitě č. 1 vyšetřováno v jednotlivých letech 40 až 48 vzorků travních porostů pastvin.

Výsledky
Gastrointestinální nematodózy (GIN)
U všech sledovaných stád skotu masných plemen byla permanentně prokazována infekce hlísticemi gastrointestinálního traktu. Proto byla vyšetřování trvale zaměřena jak na dynamiku vylučování vajíček těchto hlístic v průběhu pastevní sezóny, tak i na jejich druhovou, resp. rodovou determinaci na základě kultivace infekčních larev z trusu a v lokalitě č. 1 i na výskyt infekčních larev na porostech pastvin. Pravidelné odběry vzorků trusu a jejich kvalitativní a kvantitativní analýza ukázaly, že tyto hlístice představují dominantní nálezy u masného skotu všech plemen od stáří asi tří až čtyř měsíců v průběhu celého vegetačního období. Nejvyšší průměrné nálezy vajíček byly zjišťovány ve všech lokalitách v prvním roce vyšetřování, tj. v r. 1997 vzhledem ke skutečnosti, že v těchto stádech nebyla vesměs dosud prováděna žádná dehelmintizace.

Potvrdilo se dále, že hodnoty vylučovaných vajíček měly v průběhu pastvy postupný vzestup a sice od jarního termínu vyšetření (duben), kdy se pohybovala v rozmezí EPG 69, 58 a 76, při dalším vyšetření v červnu stouply na EPG 96, 66 a 85 a v srpnu až na 148, 94 a 117. Samovolný pokles nastal v podzimních měsících (říjen) na EPG 78, 48 a 75. První odčervení albendazolem v dávce 7,5 mg/kg-1 ž. hm. (Vermitan 20% gran.) bylo provedeno v těchto chovech v listopadu 1997. Tato aplikace se výrazně projevila v poklesu vylučování již při jarním vyšetření v r. 1998 ve všech třech lokalitách (EPG 48, 36 a 61). Vzhledem k trvalému promoření pastvin v jarních měsících v důsledku přezimujících infekčních larev na pastvinách a dospívání červů z inhibovaných larev v trávicím traktu koncem zimního období došlo k opětovnému vzestupu EPG v letních měsících, jak je patrno z přiložených grafů. Ve všech chovech byla i v dalších letech (1998 až 2000) prováděna dehelmintizace po skončení pastevního období, a to podle podmínek buď hromadně albendazolem (Vermitan 20% gran.) anebo individuálně preparáty na bázi ivermektinu (inj. 0,2 mg/kg -1 ž. hm.), případně eprinomektinu (pour-on 0,5 mg/ kg-1 ž. hm.). Zvýšené letní vylučování vajíček se projevovalo ve všech chovech i v dalších letech, avšak jeho hodnoty již postupně výrazně klesaly a minima dosáhly v roce 2000. U stád v lokalitě č. 1 u nichž bylo prováděno dále periodické vyšetřování na jaře a na podzim, byla prováděna i léčba albendazolem na konci pastevní sezóny v letech 2001 až 2005. Nálezy EPG se zde však již trvale udržovaly na poměrně nízké úrovni, vesměs nepřekračující hodnoty z roku 2000.
Kultivace společných vzorků trusu prováděná z čerstvých odběrů do stadia infekčních larev (La III) a jejich následná determinace prokazovaly stacionárně v průběhu celého pastevního období nejvyšší procento zastoupení druhů z čeledi Trichostrongylidae a sice larev rodu Ostertagia (55 až 65 %), Cooperia (20 až 25 %), Trichostrongylus (do 10 %) a Oesophagostomum (10 až 15 %) Většinou pouze u kusů do stáří jednoho roku se vyskytovala vajíčka Nematodirus spp. v 5 až 25 %, ojediněle i Strongyloides, u starších věkových skupin Trichuris (2 až 3 %) a Capillaria sp. (ojediněle).
Graf č. 4 ukazuje dynamiku výskytu a počty nalezených infekčních larev GIN na porostech (LPKG) v průběhu vegetačního období v letech 1998 až 2000 na pastvinách v lokalitě č. 1. Jak vyplývá z grafu, tyto hodnoty jsou v dobré korelaci s křivkou průběhu vylučování vajíček GIN u pasených zvířat. Nejvyšší nálezy byly trvale zjišťovány v průběhu druhého ročního odběru porostů, prováděného vesměs v první polovině června. Také tyto nálezy vykazovaly maximum v prvním roce sledování a v dalších letech byl prokázán výrazný pokles hodnot LPKG. Podobně jako u vzorků trusu převládaly v těchto vyšetřeních La III rodů Ostertagia a Cooperia.

Moniezióza
Z helmintóz trávicího traktu byly dále zjišťovány v lokalitách č. 1 a 3 vajíčka tasemnic rodu Moniezia, morfologicky odpovídající druhu M. benedeni. Koprologické nálezy prokázaly pouze nízkou prevalenci (2 – 5 %). V obou lokalitách se poprvé vyskytly v r. 1998 a přesto, že zde byla prováděna pravidelná podzimní dehelmintizace albendazolem, byla vajíčka tasemnic nalézána v lokalitě č. 1 opakovaně u jednotlivých kusů až do r. 2002 a v lokalitě č. 3 pouze do r. 1999. Je však třeba zdůraznit, že stáda v lokalitě č. 1 se vypásala jednak na nově založených porostech, ale i na pastvinách, kde se v minulosti dlouhodobě pásly ovce.
Protozoózy
Vyšetřování na oocysty rodu Cryptosporidium bylo prováděno pouze v indikovaných případech (průjmy) u nejmladších telat a bylo prokázáno, že kryptosporidie nebyly v těchto případech původci průjmů a nálezy oocyst byly pouze ojedinělé. Nebylo proto prováděno ani jejich kvantitativní hodnocení (OPG).
Kokcidie rodu Eimeria byly v nejvyšší prevalenci i intenzitě nalézány u telat ve stáří okolo dvou měsíců až půl roku. Jednalo se především o druhy Eimeria bovis, méně E. auburnensis, E. zuenii a E. ellipsoidalis.

Případy chronické kokcidiózy s vodnatým až hlenovitým průjmem trvající i déle než dva týdny byly zjištěny v jednotlivých letech u několika telat ve stáří okolo dvou až tří měsíců prakticky ve všech vyšetřovaných stádech a opakovaně v lokalitě č. 2 (Galloway). Kvantitativní nálezy u průjmujících telat prokazovaly silnou až masivní infekci (OPG : 20 000 – 75 000), především druhů E. bovis, E. zuernii a E. auburnensis. Po prováděné dvou až třídenní perorální léčbě emulzí sulfadimidinu a trimethoprimu (Sulfakombin v dávce 10 ml/10 kg ž. hm.) se zdravotní stav poměrně rychle upravoval. Pozorovali jsme rovněž případy spontánního vyléčení těchto telat. U kusů ve stáří půl až jeden rok byly nálezy oocyst eimerií až na výjimky slabé intenzity a u skotu nad jeden rok spíše ojedinělé. Vyskytovaly se především druhy E. bovis, E. auburnensis a méně i E. bukidnonensis. Klinické případy tzv. „letní kokcidiózy“ jsme v této věkové skupině skotu v žádné z vyšetřovaných lokalit nezjistili.
Z ostatních protozoárních infekcí jsme při flotačním vyšetření trusu téměř pravidelně diagnostikovali cysty Buxtonella sulcata, druhu patřícího systematicky do kmene nálevníků (Ciliophora), čeledi Balantididae.

V některých sériích vzorků se prevalence u dospělého skotu pohybovala v rozmezí 50 až 70 %. Nezjistili jsme žádnou závislost výskytu na ročním období. Pro tento druh je skot hlavním hostitelem, jen zřídka se vyskytuje též u malých přežvýkavců a spárkaté zvěře. Vegetativní formy (trofozoity) se lokalizují převážně v tlustém, příp. i slepém střevě. Výjimečně však mohou být přítomny i v hltanu, hrtanu a průdušnici při bronchopneumoniích. Léčba nebyla prováděna ani při silných nálezech, protože výskyt těchto cyst v trusu je považován za málo patogenní.

Diskuse
Kvantitativní nálezy (EPG) u gastrointestinálních nematodů, jejich dynamika v průběhu pastevního období a druhové, resp. rodové zastoupení potvrzují, že tyto hlístice patří
k nejrozšířenějším parazitózám u skotu, což dokladují dosavadní vyšetřování prováděná jak u nás,6,7 tak i zkušenosti ze zahraničí.8,9 Je také prokázáno, že způsobují nejvážnější ekonomické ztráty ze všech parazitóz skotu, a to i v chovatelsky nejvyspělejších zemích mírného klimatického pásma. Celosvětově se odhadují na 100 miliard dolarů ročně a trvale rostou. Důvody tohoto stavu jsou mnohostranné. Především je to však velmi napjatá ekonomická situace v zemědělství, která brání účinnému a cílenému používání anthelmintik. Vysoké zastoupení druhů, resp. rodů z čeledi Trichostrongylidae po celou dobu našeho vyšetření potvrzuje skutečnost, že vývojová stadia těchto hlístic jsou poměrně odolná vůči nepříznivým podmínkám vnějšího prostředí a dovolují přežívání části infekčních larev přes zimní období. Dalším významným faktorem je inhibice larev IV. stadia ve sliznici slezu a střeva přes zimní období. Právě tento fenomen hraje významnou úlohu v epizootologii těchto hlístic a platí zejména pro nejrozšířenější druh Ostertagia ostertagi.
V podmínkách mírného pásma je pro inhibici larev hlavním stimulem pokles teploty v podzimních měsících (září, říjen) a pravděpodobně i zkracování světelného dne. Inhibované larvy jsou obecně méně vnímavé k účinku anthelmintik v důsledku jejich minimálního metabolizmu (hypobióza) a mohou tak přežívat ve sliznici dlouhou dobu (čtyři až pět měsíců). K jejich uvolňování a dospívání dochází v trávicím traktu většinou hromadně v jarních měsících v souvislosti s výhonem na pastvu.10
Přestože počty vylučovaných vajíček v důsledku pravidelně prováděné dehelmintizace postupně klesaly, ukázalo se, že i po dlouhé době (u stáda č. 1 po devíti letech) nedošlo k jejich úplnému a trvalému utlumení. Zkušenosti s prováděním plošné dehelmintizace i u ostatních druhů domácích resp. volně žijících přežvýkavců prokazují, že snižování prevalence má určité hranice a to zpravidla do stadia, kdy se ustálí dynamika populace parazita v prostředí a vytvoří tak určitou rovnováhu v parazitohostitelských vstazích.11 Z toho důvodu je nutno se při těchto helmintózách zaměřovat především na situace, kdy dojde k porušení této rovnováhy, tj. především výskytu silných infekcí, případně spojených i s klinickými příznaky. Významnou úlohu při tlumení hraje i snaha směřující k trvalému snižování promoření pastvin vývojovými stadii, jako jsou agrotechnické ošetřování pastvin (provzdušnění povrchu a umožnění přístupu slunečním paprskům, které jsou optimálním asanačním prostředkem proti všem larválním stadiím), hygienické napájení a správná pastevní technika (střídání pastvin, pokosení nedopasků apod.). Řada těchto opatření je však v marginálních podmínkách těžko uskutečnitelná, a proto je nutné počítat s pravidelným, avšak cíleným použitím anthelmintik, také vzhledem ke skutečnosti, že alternativní způsoby tlumení nejsou dosud propracované a účinné.
Jak rovněž vyplynulo z našich vyšetření, problematika tasemnic rodu Moniezia nebyla u pozitivních kusů v uvedených stádech závažným zdravotním problémem. Nicméně skutečnost, že výskyt převažoval u skotu paseného na pastvinách, kde se v minulých letech vypásaly ovce, svědčí o tom, že i této problematice je nutné věnovat trvalou pozornost. Z našich zkušeností z dřívější doby, kdy jsme prováděli podobná sledování parazitóz při společné pastvě skotu a ovcí lze usuzovat, že k přenosu z ovcí na skot dochází vesměs pouze u druhu Moniezia benedeni.12 Možnost přenosu tímto druhem je však i od spárkaté zvěře, především srnčí. Použitá terapie albendazolem má obecně dobrou účinnost, problémem zůstává dlouhá schopnost infekce cysticerkoidy infikovaných mezihostitelských roztočů těchto tasemnic (Oribatidae) v prostředí pastvin (dva roky i déle).
Při sledování kokcidiózy jsme se u telat na pastvě nesetkali s výskytem krvavých průjmů (obecně v literatuře nazývaných jako tzv. „červená úplavice“), které jsou typické pro akutní průběh kokcidiózy v důsledku masivní infekce druhem Eimeria zuernii u stájově odchovávaných telat.13 Nicméně i chronická onemocnění mohou mít nebezpečný průběh, a pokud nejsou léčená, mohou končit totálním vysílením i uhynutím.
Shodné nálezy u druhu C. parvum u jedno- až dvouměsíčních telat byly publikovány.6 Nebylo prováděno rovněž vyšetřování starších telat a dospělého skotu (matek) na abomasální kryptosporidiózu (Cryptosporidium andersoni). Tato problematika byla u masných plemen skotu velmi podrobně zpracována a publikována.14 Jak je uvedeno v metodice, soustavná pozornost ve sledovaných stádech v průběhu uvedených let byla věnována i výskytu dalších ekonomicky velmi závažných parazitóz a sice diktyokaulóze, fasciolóze, paramfistomóze, dikrocelióze a dále i hypodermóze a bodavému hmyzu na pastvinách. Nicméně, jak je zdůrazněno v předcházejících pracích autora tohoto sdělení byla tato problematika trvalou součástí našich dlouhodobých sledování a pravidelných konzultací s praktickými veterinárními lékaři, příp. i chovateli.2,15,16,17
V průběhu devadesátých let jsme opakovaně řešili výskyt plicnivek Dictyocaulus viviparus v některých stádech masných plemen skotu a to především v západních a severozápadních Čechách (okr. Klatovy, Tachov, Karlovy Vary) a na severní Moravě (okr. Bruntál). Onemocnění se projevovalo v závislosti na včasnosti diagnózy jak mírným průběhem, tak i výraznou klinickou manifestací a dokonce nutnými porážkami u mladého skotu v prvním roce na pastvě. I když byl výskyt zaznamenán pouze v ojedinělých stádech bez přímé návaznosti na jednotlivé lokality, vytváří diktyokaulóza obecně značné nebezpečí dalšího šíření, zejména v případech nedostatečně kontrolovaných přesunů zvířat a dále i vzhledem k možnosti přenosu spárkatou zvěří. Opatření ke tlumení této helmintózy musí následovat při prvním diagnostikovaném výskytu onemocnění, a sice okamžitým ustájením celého stáda a dehelmintizací. Účinnými prostředky k hromadné dehelmintizaci jsou zejména albendazol a fenbendazol (7,5 mg/kg-1 ž. hm.), tak i individuální preparáty na bázi ivermektinu a doramektinu (0,2 mg/kg-1 ž. hm.) nebo eprinomectinu (pour–on 0,5 mg/kg-1 ž. hm.). Opakovaná aplikace těchto anthelmintik v intervalu čtyř až šesti týdnů v průběhu pastevního období pak zaručuje postupnou a účinnou likvidaci onemocnění a zábranu jak přímých ztrát (hynutí, nutné porážky), tak i ztrát na užitkovosti. Vzhledem k možnosti přetrvávání infekce u zvířat během zimního období v důsledku inhibice (hypobiózy) larev IV. stadia v plicích, příp. i přežívání infekčních larev na pastvinách (zejména pod vysokou sněhovou přikrývkou), je nutno lokality výskytu diktyokaulózy považovat za nebezpečné i pro kusy na pastvě v následujícím roce. Z toho důvodu je nutné provádět u veškerého skotu na pastvě jarní dehelmintizaci a to nejpozději do šestého týdne po výhonu na pastvu. V oblastech stacionárního výskytu diktyokaulózy je vhodná tzv. strategická dehelmintizace, tj. aplikace anthelmintika 3., 6., 9. až 13. týden po vyhnání na pastvu.18 Tento postup pak zajišťuje účinnou zábranu klinických onemocnění. Souběžně je nutno realizovat i tlumení u spárkaté zvěře, jehož jak lokální, tak i plošný výskyt představuje určité nebezpečí dalšího šíření a to i spárkatou zvěří. Dříve se předpokládalo, že D. viviparus je rovněž původcem diktyokaulózy u této zvěře. Jak ukázaly pokusy německých autorů, u spárkaté zvěře cizopasí samostatný druh Dictyocaulus noerneri (syn. D. eckerti).19 Oba tyto druhy jsou vzájemně přenosné, což není významné z hlediska klinického, protože nespecifičtí hostitelé neonemocní, ale z hlediska epizootologického. Vzhledem k tomu, že se u nás prakticky již radu let nevyrábí vakcína proti diktyokaulóze skotu, nelze počítat s profylaxí ani v oblastech případného stacionárního výskytu, a je nutno se plně spoléhat na využití anthelmintik.

Souborná vyšetřování na motoličnatost vyvolanou motolicí jaterní (Fasciola hepatica) prováděná v České republice ve druhé polovině osmdesátých let a začátkem let devadesátých vesměs prokazovala, že prevalence u fasciolózy, nejen u skotu, ale i u ovcí a spárkaté zvěře se významně snížila ve všech tradičních oblastech výskytu, zejména v západních a jižních Čechách a prakticky vymizela na jižní Moravě. Stacionární, avšak poměrně nízký výskyt přetrvával v některých oblastech severozápadních a severních Čech a nejčastější byl na severní Moravě. V námi vyšetřovaných lokalitách jsme se během uvedených let nesetkali s výskytem těchto motolic při prováděných koprologických vyšetřeních (sedimentace), ani ze záznamů při porážkách těchto zvířat na jatkách. Přitom vyšetřovaná stáda v lokalitě č. 1 (Moravskoslezské Beskydy) prakticky hraničila s oblastí nejsilnějšího výskytu fasciolózy na severní Moravě (okres Frýdek-Místek) podle našich dřívějších nálezů z let 1996 – 1999, kdy z poražených 8105 kusů skotu v tomto okrese byly zjištěny živé motolice F. hepatica v játrech u 6,92 % kusů. Nálezy byly na vzestupu od r. 1996 kdy činily 1,90 % až po 10,46 % v roce 1999.15 Opětovný nárůst fasciolózy v těchto lokalitách tak představuje trvalé nebezpečí pro možnost jejího dalšího šíření v důsledku nekontrolovaných přesunů, příp. i spárkatou zvěří. Je obecně známou skutečností, že fasciolóza, přestože u skotu probíhá pouze v chronické formě, velmi podstatně ovlivňuje celkový zdravotní stav, a především je příčinou značných nepřímých ztrát (produkce mléka, masa, konfiskace jater). V minulosti patřila k nejrozšířenějším chorobám skotu u nás a způsobovala i největší přímé a nepřímé ztráty a ještě v 60. letech minulého století se vyskytovala téměř ve 30 % obcí, přičemž v některých lokalitách byla zjišťována až 50 % prevalence, a na vrub fasciolózy připadalo 98 % všech konfiskovaných jater na jatkách.
Vzhledem ke skutečnosti, že v současné době nejsou u nás především z ekonomických důvodů zavedeny metody serologické diagnostiky, příp. diagnostiky z mléka a koprologická vyšetření se omezují spíše na ojedinělé případy, je možno z celostátního hlediska zodpovědně posuzovat situaci na úseku fasciolózy prakticky pouze na základě nálezů na jatkách. Nicméně, zejména při přesunech jak domácích, tak i volně žijících přežvýkavců by měla být pravidelně prováděna především koprologická diagnostika. Klinické případy fasciolózy skotu jsou zpravidla výsledkem plíživého postupu této helmintózy a její následné exacerbace v důsledku příznivých klimatických a vodních poměrů (rozmnožování mezihostitelů) v ohniscích výskytu.
Rovněž tak přítomnost vajíček Paramphistomum spp. nebyla v našich vyšetřováních potvrzena, nicméně vyšetřované lokality nepatřily ani v minulosti k oblastem výskytu této trematodózy. Jediný nález byl potvrzen ze zaslaných vzorků trusu z jižních Čech v roce 1997. Původ této infekce je těžko specifikovat, vzhledem ke skutečnosti, že do jmenovaných oblastí byl importován skot ze zemí, kde se běžně vyskytuje (např. ve Francii v 1 – 5 % prevalenci),20 a byla rovněž nalezena u jalovic odtud k nám importovaných.7 Jižní a střední Čechy byly v minulosti rovněž místem periodického výskytu této motolice u spárkaté zvěře.21 V pozdějších letech pak byla potvrzena v oblasti jižních Čech poměrně vysoká prevalence nálezů vajíček rodu Paramphistomum ve dvou chovech skotu, a sice v 50 % a dokonce až 100 % prevalenci.6 Je nutno také počítat s tím, že výskyt v okolních zemích (Maďarsko, Polsko, Slovensko) a dále v zemích odkud k nám jsou stále realizovány importy skotu (Francie), může být příčinou širokého rozšíření. O závažnosti paramfistomózy svědčí např. nálezy z některých zemí bývalého Sovětského svazu, kde způsobuje až 100 % mortalitu telat na pastvě a svědčí o tom i naše dřívější nálezy z oblasti jižní Moravy (povodí Dyje), kdy jsme u nutně porážených jalovic zjišťovali v bachoru 1500 až 25000 dospělých a dospívajících motolic Paramphistomum cervi.16

Dikrocelióza nebyla u našeho skotu na základě dostupných literárních pramenů dosud problémem. Častým nálezem je však u spárkaté zvěře, především mufloní, méně i srnčí a v některých oblastech rovněž u ovcí.11 To představuje i pro skot určité nebezpečí, jak ukazují např. nálezy ze Švýcarska,22 kde byla dikrocelióza zjištěna v jednotlivých oblastech u skotu v 31,4 – 59,9 %, a ztráty na produkci mléka dosahovaly u silně infikovaných dojnic až 20 %.23
Rovněž tak ze Španělska jsou udávány nálezy u skotu dosahující v některých lokalitách až 37,6 %.24
Nelze podceňovat ani problematiku hypodermózy, i když její výskyt není v současné době nijak častý. Původcem u skotu je u nás pouze druh Hypoderma bovis.

Patří mezi pravé myiáze, larvy tohoto druhu migrují podél nervových vláken, vnikají do míšního kanálu a v konečné fázi vytváří v podkoží střečkové boule, které provrtávají kůži, vypadávají a kuklí se. Působení na zdravotní stav skotu se projevuje mnohočetně. Především je to neustálé vyrušování při pastvě i odpočinku a možnost vážného poranění zvířat při tzv. „střečkování“. Vyvíjející se a migrující larvy oslabují napadená zvířata a mohou zanášet do těla infekci. V literatuře se udávají značné ztráty, zejména na mléčné produkci (10 – 25 %) a na přírůstcích u mladého skotu od 10 do 30 kg. U H. bovis se mohou dostavit i poruchy pohybového aparátu až ochrnutí, v důsledku masivní přítomnosti larev v páteřním kanálu. Nejzávažnější jsou však ekonomické ztráty způsobené ireverzibilním poškozením až znehodnocením kůže perforací v krajině hřbetní a bederní, tedy v místech, kde je z hlediska kožedělného nejhodnotnější.
Svým rozšířením zaujímá hypodermóza převážnou část mírného pásma celé severní hemisféry. V minulosti se u nás střečkovitost vyskytovala především u skotu v horských a podhorských oblastech, zvláště souvisle byla rozšířena v podmínkách Šumavy. Podobně jako u diktyokaulózy a fasciolózy systematickým tlumením od poloviny 70. let minulého století byla střečkovitost na území ČR postupně prakticky zcela zlikvidována. V souvislosti s výše uvedenými importy masných plemen skotu byla začátkem devadesátých let opět u nás diagnostikována. První případy se objevily na Šumavě a to u herefordského skotu dovezeného z Kanady. V průběhu druhé poloviny devadesátých let jsme se setkávali vesměs pouze s ojedinělými případy výskytu v západních a středních Čechách a na severní Moravě. Tyto případy byly poměrně úspěšně likvidovány jednak preparáty na bázi syntetických pyrethroidů cypermethrinu a permethrinu (Neostomosan sol.), příp. i dimpylatu (Neocidol EC).17 Tyto prostředky byly přednostně uplatňovány z důvodů absence, resp. krátkých ochranných lhůt pro mléko a maso. Syntetické pyrethroidy nelze v současné době v ČR u potravinových zvířat používat, a proto základními přípravky pro terapii podkožní střečkovitosti jsou avermektinové preparáty pro parenterální aplikaci (0,2 mg/kg-1 ž. hm.) a především pro pour-on aplikaci (0,5 mg/kg-1 ž. hm.), z nichž především eprinomektin je vhodný z hlediska absence ochranné lhůty pro mléko. Účinnost avermektinů je však obecně nejvyšší na mladá larvální stadia, a proto v místech stacionárního výskytu podkožní střečkovitosti je vhodné provádět preventivní léčbu ihned po skončení pastevní sezóny do konce listopadu. Velmi důležitou zásadou při tlumení hypodermózy je skutečnost, že léčba se nesmí provádět v období od začátku prosince do konce března, a sice z toho důvodu, že v této době se larvy nacházejí v páteřním kanálu. V případě jejich hromadného usmrcení a následného rozkladu může dojít k ireverzibilním změnám, které mohou vést až k trvalé paraplegii.
Z ostatních ektoparazitóz jsme byli kontaktováni z oblasti severních Čech (okr. Děčín) na řešení výskytu muchniček (čeleď Simuliidae) u pasených jalovic. Hromadné napadení muchničkami může mít v pastevních oblastech značný zdravotní dopad. Produkty
jejich slinných žláz vnikají při sání do krve, ochrnují činnost dýchacího centra, vyvolávají cirkulační poruchy a silné lokální reakce (bolestivost) na vpich. Klinické příznaky jsou většinou důsledkem kombinovaného vlivu anafylaktické reakce, ztráty krve, a často po hromadném vdechování muchniček následným edémem plic. V uvedených případech nemělo onemocnění obávaný perakutní průběh doprovázený většinou rychlým a hromadným hynutím. Bylo však charakterizováno značným neklidem, kolísavými teplotami, inapetencí projevující se absencí pastvy a výrazným sliněním. Proto bylo nutno skot okamžitě ustájit a provádět symptomatickou léčbu u nejvíce postižených kusů (infuze kalcia a prostředky posilující srdeční činnost). Rekonvalescence však trvá zpravidla déle než týden, teprve potom je možno obnovit pastvu.
Z dalších ektoparazitóz jsme se setkali ve vyšetřovaných stádech na podezření svrabu, výskyt však nebyl za celou dobu vyšetřování prokázán. Veškerá vyšetření seškrabů z podezřelých kožních změn byla negativní. Rovněž tak klíšťata nebyla ve stádech zdravotním problémem, přestože prostředí některých pastvin představovalo ideální biotopy pro jejich výskyt a rozmnožování. Při příležitostných prohlídkách predilekčních míst výskytu klíšťat, především báze ušní a rohů, laloku, vemene a anální a vulvální krajiny byly zjištěny pouze ojedinělé nálezy vesměs dospělých klíšťat Ixodes ricinus.

Závěr
Výsledky dosažené při sledováním parazitóz masných plemen skotu dovolují vyslovit některé závěry mající obecnou platnost:
1. Současný stav parazitóz u skotu v marginálních oblastech, časté přesuny zvířat a zejména trvající importy ze zemí s vysokým parazitárním statusem vytváří nebezpečí opětovného a prostorově neomezeného rozšiřování ekonomicky nejzávažnějších a nejpatogennějších parazitóz. K nim patří především nematodózy trávicího traktu, diktyokaulóza, fasciolóza, moniezióza, hypodermóza a eimeriózy. Pozornost je nutno věnovat i lokálně se vyskytujícím parazitózám jako paramfistomatóze, dikrocelióze a bodavému hmyzu (muchničky).
2. Restrukturalizace zemědělství která předpokládá další zvyšování zatravněných ploch a tím i počtu paseného skot,u především masných plemen, zvyšuje i možnosti kontaktu s pastvou ovcí a volně žijících přežvýkavců. Vyžaduje tedy komplexní protiparazitární ochranu založenou jednak na včasné a spolehlivé diagnostice, účinné prevenci a cíleném a ekonomickém využívání antiparazitik.

Práce byla řešena s podporou grantu NAZV MZ ČR EP 7281. Autor děkuje za technickou spolupráci Marii Vaňatkové z Ústavu parazitologie FVL VFU v Brně a RNDr. Ing. K. Chroustovi, PhD., z PřF MU v Brně za grafické zpracování výsledků.

Literatura:
1. Randák J. Chov masného skotu v ČR v uplynulém období a předpokládaný vývoj. Teslík a kol. Praha; Masný skot, 2000:5–7.
2. Chroust K. Problematika parazitóz u masných plemen skotu. Teslík a kol. Praha; Masný skot, 2000:164–173.
3. Chroust K. Kvantitativní metoda pro stanovení počtu vajíček gastroenterohelmintů (oocystkokcidií) v trusu přežvýkavců a koní. Metodiky ÚSVÚ; Praha, 1970:312–313.
4. Chroust K., Hulínská I. Metoda koprokultur pro diagnostiku invazních larev (La III) gastrointestinálních nematodů přežvýkavců a koní. Metodiky ÚSVÚ; Praha, 1970:313–314.
5. MAFF – Manual of Veterinary Parasitological Laboratory Techniques. In: The enumeration of nematode larvae in herbage. London; Mosby, 1986;18:32–33.
6. Kváč M. Výskyt endoparazitóz u mladého skotu masných plemen. Autoreferát dizertační
práce. JU ZF České Budějovice 2003:24.
7. Pavlásek I. Nálezy kryptosporidií a dalších endoparazitů u jalovic dovážených do České republiky. Vet Med Czech 1995;40:333–336.
8. Wacker K., Roffeis M., Conrath S. Cow-calf herds in eastern Germany: Status quo of some parasites and comparison of chemoprofylaxis and pasture management in the control of gastrointestinal nematodes. J Vet Med 1999;46:475–483.
9. Prosl H. Zur Epidemiologie der Trichostrongylidose der Rinder auf österreichischen Almweiden. Wien Tierärztl. Mschr 1986;73:338–357, 379–392, 422–433.
10. Chroust K. Ostertagióza skotu. Veterinářství 1982;32:119–120.
11. Chroust K. Parazitární choroby spárkaté zvěře. Myslivecké listy (Hunting Letters), Supplementum. I. Straka J., Újezd u Brna. 2001:52.
12. Chroust K., Horák F., Žižlavský J., Žižlavská S. Průběh a tlumení parazitóz při společné pastvě skotu a ovcí. Vet Med Czech 1998;43:153–159.
13. Chroust K. Kokcidióza u telat. Sborník VŠZ v Brně, řada B, Spisy fakulty veterinární 1964;12:209–223.
14. Kváč M., Vítovec J. Prevalence and pathogenicity of Cryptosporidium andersoni in one herd of beef cattle. J Vet Med 2003;B50:451–457.
15. Zmuda K., Chroust K. Motoličnatost skotu v okrese Frýdek–Místek. Veterinářství 2002;51:181–183.
16. Chroust K. Paramfistomatóza mladého skotu. Veterinářství 1964;14:104–107.
17. Chroust K., Bílý V., Pavel V. Podkožní střečkovitost (hypodermóza) skotu a její tlumení. Veterinářství 1997;47:514–515.
18. Rommel M., Eckert J., Kutzer E., Körting G., Schneider T. Veterinärmedizinische Parasitologie. 5. vyd., Berlin; Parey Buchverlag, 2000:267–273.
19. Bienioschek S., Rehbein St., Ribbeck R. Cross infections between fallow deer and domestic ruminants with large lungworms (Dictyocaulus spp.). Appl Parasitol 1996;37:229–238.
20. Dorchies P. Les paramphitomides: leur apparente extension en France et les difficultes pratiques d´identification en coproscopie. Rev Med Vet 1989;140:573–577.
21. Páv J., Zajíček D., Zima L. K výskytu Paramphistomum cervi (Schrank 1790) u naší spárkaté zvěře. Vet Med 1962;7:161–166.
22. Nesvadba J. Dicrocoeliosis in the cat and dog. Acta Vet Brno 2006 (v tisku).
23. König M., Gottstein B. Nachweishäufigkeit ausgewählten Parasiten beim Rind, Schaf und Schwein im Schlachthof. Swiss Vet 1997;14:5–11.
24. Ferre I., Ortega Mora L. M., Rojo Vazquez F. A. Prevalence of Dicrocoelium dendriticum infection in Leon province (NW Spain). Prev Vet Med 1994;21:137–142.

Adresa autora:
Prof. MVDr. Karel Chroust, DrSc.
Ústav parazitologie
FVL VFU Brno
Palackého 1 – 3
612 42 Brno

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *