Prevalence močové inkontinence u kastrovaných fen: 566 případů

Získaná močová inkontinence (AUI, acquired urinary incontinence) je považována za dlouhodobý důsledek ovariohysterektomie (OHE)

 

 

 

Předchozí studie hovoří až o 20% prevalenci výskytu inkontinence po kastraci. Mezi popsané rizikové faktory patří specifické plemeno (střední až velké), kupírování ocasu a obezita. Bylo dokázáno, že postižené feny mají kratší uretru, snížený tonus močové trubice a krček močového měchýře uložený kaudálněji ve srovnání s fenami bez inkontinence. V jiné studii byly hodnoceny komplikace prepubertální gonadektomie a bylo zjištěno, že pouze u 2 % fen kastrovaných před dosažením pohlavní dospělosti došlo k rozvoji močové inkontinence (ve sledovaném období 41 měsíců po kastraci).

 

Diagnóza inkompetence sfinkterového mechanismu (USMI, urethral sphincter mechanism incompetence) je obvykle vyslovena na základě anamnézy, normálního klinického vyšetření a odpovědi na terapii estrogeny na agonisty a-adrenergních receptorů. Ideální je v tomto případě doplnění diagnostiky o vyšetření moči a zobrazovací metody. Všechny postižené feny nereagují na terapii a u nich by mělo být provedeno další vyšetření k potvrzení sníženého uzavíracího tlaku v uretře. Hladina estrogenu je podobná ve srovnání kontinentních a inkontinentních fen a nástup inkontinence je po OHE variabilní, tak je pravděpodobné, že na vzniku inkontinence se podílí ještě další faktory. V předchozích studiích byl hodnocen obsah kolagenu v periuretrální tkáni a nebyl zjištěn signifikantní rozdíl mezi kastrovanými a nekastrovanými fenami. Přesná příčina získané inkontinence je neznámá, ale zdá se, že se jedná o změny ve struktuře a funkci dolních cest močových, nicméně jsou nutné další studie.

 

Účelem této studie bylo zjistit prevalenci AUI a určit spojitost mezi AUI a dalšími faktory u velké populace kastrovaných fen.

 

Do studie byly zařazeny feny kastrované v letech 2003-2008. Z lékařských záznamů byla zjištěna anamnéza, výsledky klinického vyšetření a dalších diagnostických testů. Majitelé pak vyplnili dotazník týkající se výskytu močové inkontinence: kdy se poprvé objevila inkontinence ve vztahu k věku a kastraci, charakteristika inkontinence (kdy se objevuje – denní doba, při vzrušení, během spánku, kontinuálně, intermitentně); byla fena kvůli inkontinenci vyšetřena, pokud ano, jaké diagnostické testy byly provedeny, jaká byla terapie; zhodnocení míry inkontinence na stupnici 1-10; byla fena kastrována pro pyometru, obtížné porody nebo jiné onemocnění dělohy; předchozí hárání a popis dalšího zdravotního stavu feny. Data byla statisticky zpracována, feny s dalšími abnormalitami močového traktu byly ze studie vyloučeny. Podle doby kastrace byly feny rozděleny do tří skupin: kastrace provedena ve věku méně než šest měsíců, ve věku 6-18 měsíců nebo ve věku na 18 měsíců. Podle hmotnosti byly feny rozděleny do dvou skupin: do 15 kg a nad 15 kg. Byl také zaznamenán počet předchozích vrhů: žádný nebo jeden a více. Kastrace byla kategorizována jako elektivní nebo pohotovostní zákrok.

 

Do studie bylo zařazeno 566 kastrovaných fen. Z těchto se inkontinence objevila u 29 (5,12 %), což je statisticky významně nižší podíl než u předchozích studií. Inkontinence se rozvinula v průměru ve třech letech (rozmezí 1-5,25 roku). Čas mezi kastrací a vznikem inkontinence byl 2,3 roku (0,5-4 roky). Ve studii bylo 26 uniparních fen, z toho u jedné se objevila inkontinence (3,84 %). Zbylých 540 fen bylo nuliparních a z těchto se inkontinence rozvinula u 28 fen (5,18 %). Rozdíl mezi těmito dvěma skupinami není statisticky významný. Podobně nebyl zjištěn rozdíl mezi kastrací provedenou jako pohotovostní nebo elektivní zákrok. Z celkového počtu bylo 109 fen (19,3 %) kastrováno ve věku nižším než 6 měsíců, inkontinence se objevila u 6 fen (5,5 %), 355 fen (62,7 %) bylo kastrováno v rozmezí 6-18 měsíců a k rozvoji inkontinence došlo u 17 z nich (4,8 %), u 102 fen (18 %) byla OHE provedena až po 18 měsících věku a inkontinence se rozvinula u 6 z nich (5,9 %). Porovnáním těchto hodnot tak nebyl zjištěn významný rozdíl mezi věkem, kdy byla kastrace provedena. V celé populaci bylo 292 fen (52 %) o hmotnosti nižší než 15 kg, v této části se inkontinence objevila u 4 zvířat (1,37 %). 274 fen (48 %) bylo těžších než 15 kg a v této skupině se inkontinence rozvinula u 25 fen (9,12 %). V tomto případě se jedná o statisticky významný rozdíl. Vztah mezi tělesnou hmotností a rozvojem inkontinence nezávisel na věku, kdy byla kastrace provedena, ani na počtu předchozích porodů nebo typů zákroku (elektivní vs. pohotovostní).

 

Prevalence močové inkontinence v této studii byla 5,12 %, což je statisticky významně méně než ve studiích předchozích. V dříve publikovaných pracích byl udáván vyšší výskyt inkontinence u fen s hmotností nad 20 kg, v této studii byla inkontinence sedmkrát častější u fen těžších než 15 kg. Nebyl zjištěn žádný vztah mezi vznikem inkontinence a dobou, kdy byla kastrace provedena, případně typem zákroku (elektivní nebo pohotovostní).

 

Nevýhodou této studie je její časová omezenost, výskyt inkontinence byl zjišťován 4-7 let po zákroku, je tedy možné, že inkontinence se mohla rozvinout ještě v dalších letech. Navíc někteří majitelé kastrovaných fen nebyli pro dotazování zastiženi.*

 

 

 

Forsee KM, Davis GJ, Monat EE, Salmeri KR, Bastian RP. Evaluation of the prevalence of urinary incontinence in spayed female dogs: 566 cases (2003-2008). J Am Vet Med Assoc 2013; 242: 959-962. 

 Z anglického originálu přeložila MVDr. Simona Králová-Kovaříková

 

  

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *