P. STRNADOVÁ,1 V. SVOBODOVÁ,1 E. VERNEROVÁ2
1Ústav parazitologie Veterinární a farmaceutické univerzity Brno
2Ústav pro kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv, Brno
Veterinářství 2008;58:451-458.
SOUHRN
Strnadová P., Svobodová V., Vernerová E. Protozoální infekce jehňat a kůzlat na farmách v České republice.
U 167 jehňat a 26 kůzlat ze sedmi chovů v České republice byla ve vzorcích trusu sledována prevalence oocyst rodu Eimeria a Cryptosporidium a cyst Giardia intestinalis. Vyšetření byla prováděna flotací, v případě kryptosporidií ještě následným barvením dle Miláčka a Vítovce. Jehňata a kůzlata byla rozdělena do tří věkových kategorií (0,5 – 1 měsíc, 2 měsíce, 3 – 4 měsíce). Následně byla vyhodnocena prevalence a intenzita vylučování oocyst rodu Eimeria, Cryptosporidium a cyst Giardia intestinalis v závislosti na věku mláďat.
SUMMARY
Strnadová P., Svobodová V., Vernerová E. Protozoal infections of lamb and kids in farms in the Czech Republic.
We investigated prevalence of Eimeria, Cryptosporidium and Giardia intestinalis in feces of 167 lambs and 26 kids from seven farms in the Czech Republic. We examined samples by flotation, in case of Cryptosporidium samples we used Milacek and Vitovec dyeing. Lambs and kids were divided into three age groups: (0,5 – 1 month, 2 months, 3 – 4 months). Consequently prevalence and intensity of excretion of oocysts genus Eimeria, Cryptosporidium and cyst Giardia intestinalis was scored in dependence on age of lambs and kids.
Úvod
Chov ovcí a koz se v České republice stále rozvíjí. Jehňata a kůzlata, ostatně jako i jiná mláďata, mají v raném období svého života méně vyvinutou imunitu oproti zvířatům dospělým. Díky nižší přirozené odolnosti jsou vnímavější na různé infekce, mimo jiné i na infekce parazitární. Průkaz jednotlivých parazitů v závislosti na věku přispívá k cílenější diagnostice průjmových a jiných onemocnění mláďat, k lepší profylaxi, efektivnější léčbě a v neposlední řadě ke zlepšení ekonomiky chovu.
Jehňata a kůzlata jsou vnímavější zejména k protozoárním infekcím jako jsou kokcidie rodu Eimeria a rovněž rod Cryptosporidium a Giardia intestinalis.
Jednotlivé druhy eimerií jsou výrazně hostitelsky specifické, značná je i specifita tkáňová. Řada morfologicky jen těžko odlišitelných druhů se liší právě druhem hostitele. K přenosu oocyst dochází fekálně-orální cestou.1,6 Prepatentní perioda je u různých druhů kokcidií odlišná. Pohybuje se v rozmezí od 7 do 27 dní.2 Řada druhů kokcidií rodu Eimeria je patogenní a působí vážná až smrtelná onemocnění především u mladých zvířat.1 Charakter onemocnění závisí na množství pozřených oocyst, imunitě hostitele, hygieně chovu, typu hospodaření, hustotě zvířat a na klimatických podmínkách.3,4 Klinická forma onemocnění bývá pozorována nejčastěji u jedno- až tříměsíčních mláďat. Prvními příznaky jsou zvýšená teplota, vodnatý průjem s příměsí krve a odloupaných částí sliznice střeva, anémie sliznic, konjunktivitida a rinitida. Mláďata nepřijímají potravu, hubnou, jsou apatická, uléhají a hynou. Ztráty úhynem se mohou u kůzlat pohybovat až okolo 58 %.3-5
V dnešní době je známo 16 druhů kryptosporidií, které se navzájem liší morfologií oocyst, místem v těle hostitele, kde parazitují, druhem hostitelů a liší se též geneticky. Dříve se předpokládalo, že nejrozšířenějším druhem u ovcí je Cryptosporidium parvum. Nyní se ale ukázalo, že se u ovcí nejvíce vyskytují jelení genotypy, u nichž byl prokázán i přenos na člověka a nové kravské B genotypy, které byly objeveny teprve v roce 2002 v USA. U ovcí se můžeme rovněž setkat s C. hominis, C. bovis a C. andersoni. Zoonotický potenciál je potvrzen u C.parvum a C. hominis.7-9 K přenosu oocyst dochází fekálně-orální cestou při pozření infikované vody, potravy či mléka potřísněného výkaly. Prepatentní perioda trvá zpravidla 2 až 10 dní, patentní okolo 4 až 10 dní.10 Kryptosporidióza představuje jednu z nejběžnějších parazitóz u 7 až14ti denních jehňat a kůzlat, která se projevuje úpornými, vodnatými, nažloutlými průjmy s příměsí nestrávených zbytků mléka, krve, fibrinu a mukózy a zvýšenou (až 65 %) mortalitou mláďat.11-13
Giardia intestinalis se přenáší fekálně-orální cestou. Cysty vyloučené společně s výkaly kontaminují půdu, vodu a potravu. V prostředí jsou poměrně odolné. Parazit se vyskytuje kosmopolitně, není přísně hostitelsky specifický. Rozlišuje se celkem sedm skupin genotypů A – G, skupinu E tvoří izoláty specifické pro ovce a kozy, které výrazně převažují nad izoláty se zoonotickým potenciálem. Giardióza se řadí mezi oportunní infekce provázející primární virové, bakteriální nebo parazitární onemocnění. Jehňata a kůzlata se nejčastěji nakazí do 4. dne po narození a infekce přetrvává často až do 8. týdne.8,14,15 Klinicky se giardióza projevuje enteritidami provázenými zapáchajícím nahnědlým průjmem bez příměsi krve.16
Metodika
V období od dubna roku 2005 do konce do června roku 2007 jsme sledovali výskyt parazitů Eimeria spp., Cryptosporidium spp. a Giardia intestinalis intestinalis u jehňat v 7 chovech a kůzlat pouze ve 2 chovech, které jsme navštěvovali opakovaně. Odebírali jsme a vyšetřovali trus mláďat řazených do tří věkových kategorií (0,5 – 1 měsíc, 2 měsíce, 4 měsíce) bez ohledu na pohlaví a plemennou příslušnost. Celkem jsme vyšetřili 167 vzorků trusu od jehňat a 26 vzorků od kůzlat. Výběr jedinců byl vždy náhodný, hlavním kritériem pro výběr bylo stáří mláďat. Přehled kategorií a jednotlivé počty jehňat a kůzlat uvádějí tabulky č. 1 a 2.
Vzorky trusu jsme vyšetřovali flotací, základní koprologickou metodou. Jako flotační roztok jsme si zvolili nasycený roztok sacharózy o specifické hmotnosti 1,3 g/cm3. Nálezy jsme vyhodnocovali po odečtení v optickém mikroskopu při zvětšení 100krát a poté podrobněji při zvětšení 200krát. Kokcidie rodu Eimeria a Cryptosporidium jsme druhově neurčovali. Oocysty kryptosporidií jsme diagnostikovali díky obarvení nátěru trusu metodou dle Miláčka a Vítovce. Preparáty jsme hodnotili pod imerzním objektivem. Nálezy jsme vyhodnocovali semikvantitativně způsobem uvedeným v tabulce č. 3.
Výsledky
Celkem ve 104 vzorcích trusu (68,28 %) u jehňat a 20 vzorcích (76,92 %) u kůzlat jsme zaznamenali pozitivní nález sledovaných parazitů.
Ve 12 případech u jehňat (7,19 %) a v jednom případě u kůzlat (3,85 %) jsme zjistili jiné než sledované parazity (rod Nematodirus, Moniezia). Smíšenou infekci parazity jsme u jehňat stanovili v 61 případech (36,53 %) a u kůzlat v deseti případech (38,46 %).
Oocysty Eimeria spp. jsme zjistili u 49,70 % jehňat a u 53,85 % kůzlat, oocysty Cryptosporidium spp. jsme zaznamenali u 10,78 % jehňat a 7,69 % kůzlat a nález
cyst Giardia intestinalis byl u 16,77 % jehňat a 50,00 % kůzlat.
Celkem 63 vzorků trusu jehňat (37,72 %) a šest vzorků trusu kůzlat (23,08 %) bylo na námi sledované parazity negativní.
U kůzlat jsme klinické příznaky eimeriózy, kryptosporidiózy ani giardiózy nepozorovali v žádném chovu. Klinické příznaky zahrnující průjem, nižší váhové přírůstky a vyšší úhyny jehňat se vyskytovaly ve dvou chovech ze sedmi.
Diskuse
Zjistili jsme prevalenci kokcidiózy 49,70 % u jehňat a 53,85 % u kůzlat. Míra prevalence souvisela se způsoby a úrovní chovu, hustotou populace ovcí a koz, ale také tím, že 11 ze 167 vyšetřovaných jehňat bylo několik týdnů před naší návštěvou ošetřeno antikokcidiky. Kůzlatům před vyšetřením nebyla aplikována antikokcidika ani v jednom případě. Chov koz je v našich podmínkách méně rozvinutý a s tím souvisí i počty farem. Vzhledem k vyšetření omezeného počtu kůzlat pocházejících ze dvou chovů je zřejmé, že výsledky odrážejí situaci především na daných farmách, které byly na velmi dobré chovatelské úrovni. Ale i přes tuto skutečnost poskytují důležité informace o problematice protozoárních infekcí kůzlat. Stanovení prevalence jednotlivých protozoí u jehňat a kůzlat byla věnována pozornost řady autorů v jednotlivých zemích4,11,12,15,17-19, kteří zjišťovali vysokou prevalenci kokcidiózy. Většina autorů popisuje eimeriózu jako onemocnění především kůzlat mladších věkových kategorií. 2,3,5,20 K podobnému nálezu jsme dospěli po vyšetření 167 vzorků trusu od jehňat a 26 od kůzlat. Zjistili jsme, že intenzita vylučování oocyst eimerií klesá a prevalence oocyst postupně stoupá s narůstajícím věkem jehňat. U kůzlat se intenzita vylučování oocyst s věkem zvyšovala a prevalence oocyst byla nejvyšší u dvouměsíčních kůzlat.
Literatura uvádí prevalenci kryptosporidiózy v západní Evropě u jehňat 13 – 100 % (nejčastěji okolo 16,2 %) a ve východní Evropě u jehňat 22,6 % a u kůzlat ve 37,5 %.11,12,18 Námi zjištěná prevalence kryptosporidiózy je nižší než udávají prameny ze zahraničí. Vyhodnocením údajů získaných koprologickým vyšetřením jsme zjistili u jehňat v České republice 10,78% a u kůzlat 7,69% prevalenci kryptosporidiózy.
Dále jsme kryptosporidiózu diagnostikovali s nejvyšší prevalencí (14,71 %) u 3 – 4 měsíčních a naopak s nejnižší prevalencí (2,13 %) u 0,5 – 1 měsíčních jehňat.
Oocysty kryptosporidií jsme diagnostikovali pouze u dvouměsíčních kůzlat a to u 7,69 % jedinců. Je zřejmé, že se kryptosporidióza u mláďat začíná nejvíce rozvíjet okolo druhého měsíce stáří v závislosti souvislosti na kontaminací prostředí oocystami kryptosporidií. Klinická kryptosporidióza jehňat a kůzlat je u nás vzácná. Množství oocyst v prostředí je nízké a neohrožuje nejranější věkové kategorie mláďat, která se nakazí až postupně ve věku 2 až 3 měsíců. Zjištěná věková závislost u jehňat a kůzlat je charakteristická, jak bylo zjištěno v České republice např. v roce 1995. 21
Je známo, že diagnostika kryptosporidií se dá provádět několika způsoby. Nejcitlivější je metoda PCR, pomocí níž se dají rozlišit jednotlivé druhy kryptosporidií.22 My jsme k diagnostice používali metodu barvení trusu dle Miláčka a Vítovce, která je podstatně méně citlivá než metody založené na detekci DNA. Touto metodou jsme potvrdili kryptosporidiózu jehňat a kůzlat předpokládající přítomnost alespoň ojedinělých oocyst v roztěru trusu v porovnání se zdravotním stavem mláďat. Při klinické kryptosporidióze dobře rozlišíme četné oocysty ve vzorku zpracovaném flotační metodou, doporučujeme však rovněž potvrdit nález diferenciálním barvením roztěru trusu.
Míra prevalence giardiózy je přímo úměrná zoohygienickým podmínkám chovu, intenzitě hospodaření a koncentraci zvířat. V Evropě se obecně udává od 1 do 100 %.15,18 V USA je uváděna prevalence v závislosti na ročním období, v dubnu 82,4 % a v říjnu 40,0 %.19 Naše výsledky se shodují s ostatními autory, získaná prevalence byla u jehňat 16,77 % a u kůzlat 50 %. Dále jsme dospěli ke zjištění, že nejvíce (26,47 %) a nejintenzivněji vylučovala cysty 3. – 4. měsíční jehňata. U kůzlat byla situace odlišná. Nejvyšší prevalence (71,43 %) byla u 0,5 – 1 měsíčních kůzlat. Nejintenzivněji vylučovala cysty giardií dvouměsíčních kůzlata.
Je patrné, že prevalence výskytu jednotlivých parazitů, jejich druhové zastoupení a intenzita infekce ovlivňují vznik klinických příznaků. Za patogenní je považována především kokcidióza. Avšak klinické příznaky onemocnění jsme pozorovali pouze ve dvou chovech ovcí. Tyto chovy se na rozdíl od ostatních vyznačovaly tím, že se zvířata celoročně pásla pouze na jedné pastvině (již asi 4 roky po sobě). Majitelé udávali, že se četnost průjmů a úhynů jehňat rok od roku zvyšuje. Zvířata z ostatních chovů klinické příznaky onemocnění nevykazovala.
Z preventivních opatření předcházejících vzniku a šíření sledovaných parazitóz lze doporučit dodržování celkové hygieny chovu, pravidelné střídání pastvin a snahu udržovat prostory suché, neboť vlhkost podporuje perzistenci infekčních stádií v prostředí. Nadměrná koncentrace ovcí (koz) na pastvině zvyšuje výskyt infekčních stádií parazitů.
V případě, že se vyskytuje chov s vysokým výskytem eimerií a opakovanou klinickou kokcidiózou, doporučujeme preventivní aplikaci antikokcidik jehňatům (kůzlatům) mezi 3. a 4. týdnem stáří. Při tomto podávání je důležité zachování správného dávkování z důvodu možného vzniku rezistence kokcidií k účinné látce. V ostatních (asymptomatických) chovech je zapotřebí vzít v úvahu, že ne vždy při pozitivním koprologickém nálezu je nezbytně nutné začít ihned s terapií. Zjistili jsme, že většina jehňat i kůzlat bývá i přes vyšší intenzitu vylučování oocyst bez klinických příznaků. Preventivní podávání preparátů jehňatům a kůzlatům proti giardiím bychom nedoporučovali. Vzhledem k jejich nižší prevalenci i patogenitě je lépe napřed provést koprologickou diagnostiku a srovnat výsledky vyšetření s klinickými projevy. Proti kryptosporidióze neexistuje kauzální terapie, je možné uplatnit pouze léčbu symptomatickou.
Současné moderní trendy ve veterinární parazitologii ukazují, že nejsou cílem hospodářská zvířata parazitologicky negativní, ale zvířata v odpovídající kondici a bez klinických příznaků onemocnění. Patogenita parazita je ovlivňována řadou dalších faktorů jako je zoohygiena chovu, klimatické podmínky, věk či dietetická opatření. U mláďat je však nutné vzhledem k vyšší vnímavosti zdravotní stav pečlivě sledovat a v případě nutnosti včas terapeuticky zasáhnout.
Tato práce vznikla za podpory Výzkumného záměru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky č. MSM6215712403.
Literatura:
1. Ryšavý, B., Černá, Ž., Chalupský, J. Országh, I., Vojtek, J. Základy parazitologie. Praha; Státní pedagogické nakladatelství, 1988:215.
2. Foreyt, W. J. Veterinary Parasitology. Ames; Iowa State University Press, 2001:235.
3. Mahmoud, N., Hossam, A. Prevalence of Eimeria spp. among goats in northern Jordan. Small Rum Res 2003;49(2):109-113.
4. Reeg, K. J., Gauly, M., Bauer, CH., Mertens, CH., Zahner, H. Coccidial infections in housed lambs: oocyst exrection, antibody levels and genetic influences on the infection. Vet Parasitol 2005;127(3-4):209-219.
5. Jurasek, V., Dubinsky, P. Veterinárna parazitológia. Bratislava; Príroda a. s., 1993:382.
6. Urquhart, G. M., Armour, J., Dunean, J. L., Jennings, F. W. Vet Parasitol Oxford; Blackwell Science, 1996:307.
7. Ryan, U. M., Bath, C., Robertson, I., Read, C., Elliot, A., Traub, R., Besier, B. Sheep may not be an important zoonotic reservoir for Cryptosporidium and Giardia parasites. Appl Enviroment Microbiol 2005;71(9):4992-4997.
8. Smith, H. V., Caccio, S. M., Cook, N., Nichols, R. A. B., Tait, A. Cryptosporidium and Giardia as foodborne zoonoses. Vet Parasitol 2007;149(1-2):29-40.
9. Hunter, P. R., Hadfield, S. J., Wilkinson, D., Lake, I. R., Chalmers, R. M. Subtypes of Cryptosporidium parvum in humans and disease risk. Emerg Infect Diseases 2007;14(1):82-88.
10. Ebeid, M., Mathis, A., Pospischil, A., Deplazes, P. Infectivity of Cryptosporidium parvum genotype I in conventionally reared piglets and lambs. Biomed Life Sci 2003;90(3):232-235.
11. Delafosse, A., Castro-Hermida, J. A., Baudry, C., Chartier, C. Hard-level risk factors for Cryptosporidium infection in dairy-goat kids in western France. Preventive Vet Med 2006;77(1-2):109-121.
12. Munoz, M., Alvarez, M., Lanza, I., Carmenes, P. Role of enteric pathogenes in etiology of neonatal diarrhoea in lambs and goat kids in Spain. Epidemiology and Infection 1996;117(1):203-211.
13. Ozmen, O., Yukari, B. A., Haligur, M. Sahinduran, S. Observations and immunohistochemical detection of Coronavirus, Cryptosporidium parvum and Giardia intestinalis in neonatal diarrhoea in lambs and kids. Schweizer Archiv Fϋr Tierheilkunde 2006;148(7):357-364.
14. Giboda, M. Jednobuněční paraziti lidského střeva, Giardia intestinalis. Avicenum; Praha, 1988:65-71.
15. Olson, M. E., McAllister, T. A., Deselliers, L., Morck, D. W., Ceri, H. Effects of giardiasis on production in a domestic ruminant (lamb) model. Am J Vet Res 1995;56(11):1470-1474.
16. Kreier, J. P. Parasitic Protozoa. London; Academic Press, 1978:730.
17. Ruiz, A., Gonzalez, J. F., Rodriguez, E., Marti, S., Molina, J. M. Influence of climatic and management factors on Eimeria infection in goats from semi-arid zones. J Vet Med 2006;53(8):399-402.
18. Castro-Hermida, J. A., Pors, I., Poupin, B., Ares-Mazas, E., Chartier, C. Prevalence of Giardia duodenalis and Cryptosporidium parvum in goat kids in western France. Small Rum Res 2005;56(1-3):259-264.
19. Xiao, L., Herd, R. P., Rings, D. M. Concurrent infection of Giardia and Cryptosporidium on two farms with calf diarrhea. Vet Parasitol 1993;51(1-2):41-48.
20. Wakelin, D. Immunity to parasites. Cambridge; Cambridge University Press 1996:204.
21. Svobodová, V., Chroust, K. Giardióza a kryptosporidióza v chovech ovcí a koz. Veterinářství 199545(9):406-407.
22. Bandyopadhyay, K., Kellar, K. L., Moura, I., Cristina, M., Carrolo, C., Slemenda, S., Johnston, S. P. Rapid microsphere assay for identification of Cryptosporidium hominis and Cryptosporidium parvum in stool and enviromental samples. J Clin Microbiol 2007;45(9):2835-2840.
Adresa autora:
MVC. Petra Strnadová
Ústav parazitologie
FVL VFU Brno
Palackého 1-3
612 42 Brno
pet.strnadova@centrum.cz
