Terapie a prevence fascioloidózy spárkaté zvěře – review

A. NOVOBILSKÝ,1 B. KOUDELA2 1Fakulta veterinární hygieny a ekologie Veterinární a farmaceutické univerzity Brno 2Fakulta veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity Brno Veterinářství 2005;55:98-102

SOUHRN
Novobilský A., Koudela B. Terapie a prevence fascioloidózy spárkaté zvěře – review. Veterinářství 2005;55:98-102.
Motolice obrovská Fascioloides magna (Bassi, 1875) je významným jaterním parazitem volně žijících a domácích přežvýkavců v Severní Americe a Evropě. Předložená práce uvádí dosavadní znalosti o terapii a prevenci fascioloidózy. Je zde uveden přehled jednotlivých léčiv proti fascioloidóze, jejich mechanismus působení a konkrétní účinnosti léčiv u různých druhů zvířat. Z prevence této parazitózy je zaměřena pozornost na používání moluskocidů proti plovatkovitým plžům a alternativní metody biologického boje s plži a vývojovými stadii motolic.

SUMMARY
Novobilský A., Koudela B. Treatment and control of Fascioloides magna infection in cervids – review. Veterinářství 2005;55:98-102.
American liver fluke Fascioloides magna (Bassi, 1875) is an important liver parasite of wild and domestic ruminants in North America and Europe. This review summarizes previous knowledge about treatment and control of F. magna infection in wild and domestic ruminants. Survey of fasciolicides and their modes of action and efficacy are described. Article offers feasibility of prevention of F. magna infection, which is divides to physical, chemical and biological methods. Control of lymnaeid snails by molluscicides and biological methods are described.

Fascioloidóza je významné parazitární onemocnění volně žijících, ale i domácích přežvýkavců, jehož původcem je motolice obrovská – Fascioloides magna (Bassi, 1875). Dospělci motolice F. magna parazitují v jaterním parenchymu definitivních hostitelů, kde se opouzdřují ve fibrózních kavernách obvykle po 2 – 3 jedincích a živí se krví. Vývojový cyklus F. magna zahrnuje jako obligátního mezihostitele vodního plže. Doposud jediným přirozeným mezihostitelem F. magna v Evropě je bahnatka malá – Galba truncatula. V Severní Americe, odkud parazit původně pochází, se vyskytuje zejména u jelence běloocasého, jelena wapiti, soba a skotu. Do Evropy byla F. magna zavlečena na konci 19. století s importy jelenců běloocasých a jelenů wapiti do Itálie a na území středních a jižních Čech. Motolice F. magna se dokonale adaptovala na evropské podmínky a stala se významným parazitem spárkaté zvěře ve střední Evropě. U nás byla F. magna poprvé diagnostikována v roce 1930 u daňka evropského.1,2 Obecně lze říci, že v našich podmínkách bývá nejvíce napaden jelen lesní a daněk evropský, méně pak již srnec obecný, sika japonský a sika Dybovského. Nálezy F. magna v játrech skotu a ovcí jsou oproti Severní Americe ojedinělé.
Terapie a prevence fascioloidózy u spárkaté zvěře je nesmírně komplikovaná a obtížná. Nutno říci, že boj s fascioloidózou je postaven na stejných principech jako při tlumení motoličnatosti způsobené druhem Fasciola hepatica. Jedná se o podávání antitrematod zvěři a přerušení vývojového cyklu F. magna, jež zahrnuje likvidaci plžů nebo infekčních stadií motolic – metacerkárií (synonymum adoleskárie).

Terapie
Terapie fascioloidózy je založena na podávání anthelmintik spárkaté zvěři, a to formou perorální (medikované krmné směsi či sondou přímo do bachoru) nebo výjimečně formou injekční. Nejpoužívanější formou terapie je aplikace medikovaných krmných směsí obvykle v zimních měsících (leden, únor), kdy má zvěř omezené přirozené zdroje potravy. Úspěšnost léčby tedy značně závisí na příjmu medikované krmné směsi zvěří. Přípravek musí mít nejen vhodné chuťové a pachové vlastnosti, ale také dostatečnou terapeutickou šíři, tj. rozpětí mezi terapeutickou a minimální toxickou dávkou.3 K terapii infekcí F. magna se používají stejná antitrematoda jako u F. hepatica. Antitrematoda proti F. hepatica se dělí na základě chemické struktury do pěti skupin: 1. halogenované fenoly, 2. salicylanilidy, 3. benzimidazoly, 4. sulfonamidy, 5. fenoxyalkany.4
Mechanismus účinku halogenovaných fenolů není dosud detailně znám, avšak předpokládá se, že fenoly narušují oxidativní fosforylaci v energetickém metabolismu motolic a dále vyvolávají spastickou paralýzu motolic.4 Z této skupiny se k léčbě fascioloidózy u nás v minulosti používal přípravek BHS – bithionolsulfoxid. S přípravkem BHS se úspěšně tlumila fascioloidóza jak u jelení zvěře, tak i u masného skotu v jižních Čechách.5-7 Nicméně ani při zvýšených dávkách (60 mg/kg ž. hm.) nepůsobil BHS na juvenilní stadia motolic.5 Nedokonalá čistota preparátu a tvorba fenolových reziduí v mase způsobila ukončení jeho používaní.8
Stejně jako u halogenovaných fenolů spočívá mechanismus působení salicylanilidů v narušení procesu oxidativní fosforylace a vzniku spastické paralýzy motolic.4 Mezi nejpoužívanější zástupce salicylanilidů patří zejména klosantel a rafoxanid. Klosantel se používá v zahraničí k terapii fasciolózy u ovcí, ale vzhledem k faktu, že je kontraindikován u mléčného dobytka a jsou zaznamenány případy oslepnutí až úhyny ovcí v důsledku předávkování klosantelem,4,9 nelze jej doporučit k léčbě volně žijících přežvýkavců. Názory na účinnost rafoxanidu, jež se používá v hojné míře k tlumení fascioloidózy a fasciolózy spárkaté zvěře zejména v ČR a na Slovensku, se liší dle různých autorů. Chroust studoval účinnost rafoxanidu v dávce 15 mg/kg ž. hm. u jelení zvěře přirozeně infikované motolicí F. magna v Poněšické oboře u Českých Budějovic. Behěm dvou let došlo k poklesu vajíček F. magna v trusu o 80 %.8 Na Slovensku podávali v letech 1996 – 2001 rafoxanid v dávce 15 mg/kg ž. hm. jelení a srnčí zvěři v ohnisku fascioloidózy v Podunají. Za toto období došlo ke snížení průměrného počtu živých motolic v játrech jelenů ze 76,4 % v roce 1996 na 2,2 % v roce 2001.10 Američtí autoři uvádějí až 100% účinnost rafoxanidu v dávkách 10 – 25 mg/kg ž. hm. na juvenilní i dospělé motolice F. magna u skotu, kdežto při podávání rafoxanidu volně žijícím jelencům běloocasým byla účinnost na juvenilní stadia jen 75% a na dospělé motolice dokonce nulová.11,12 Při našem sledování účinnosti rafoxanidu u daňčí zvěře přirozeně infikované F. magna jsme po opakované aplikaci rafoxanidu v dávce 15 mg/kg ž. hm. nezaznamenali žádný pokles hodnot EPG (počet vajíček na 1 gram trusu).13 Nízké účinnosti dosáhl rafoxanid také například ve volných honitbách Vojenského prostoru Jince v Brdech, kde se podává jelení zvěři každoročně již od roku 1986 a prevalence výskytu F. magna se stále pohybuje mezi 70 – 100 %.14 V současné době je rafoxanid v přípravku Rafendazol premix ad us. vet. (Biopharm, Jílové u Prahy) jediným registrovaným antitrematodem v ČR určeným přímo pro spárkatou zvěř. Je zřejmé, že dlouhodobé opakované podávání jednoho preparátu může vést ke vzniku rezistence.
Ze skupiny benzimidazolových látek, jež mají širokospektrální působení vůči všem hlísticím, tasemnicím a některým motolicím, účinkuje proti F. hepatica pouze albendazol, luxabendazol a triklabendazol.4 Mechanismus účinku všech benzimidazolů tkví v tom, že se váží na β-tubulin ve vazebném místě pro kolchicin a vyvolávají depolymerizaci cytoplazmatických mikrotubulů, takže je narušen proces tvorby mikrotubulů.15 Přípravky Vermitan či Aldifal s účinnou látkou albendazol účinkují na dospělé jedince F. hepatica pouze ve zvýšených dávkách a nepůsobí vůbec na juvenilní stadia.4 Málo známý luxabendazol se jeví vysoce účinný vůči pohlavně zralým a také vůči juvenilním motolicím F. hepatica starším šesti týdnů,16 nicméně nejsou žádné údaje o jeho působení vůči F. magna.
Prozatím nejlepších výsledků v terapii fascioloidózy i fasciolózy bylo dosaženo s látkou triklabendazol (v přípravku Fasinex). Triklabendazol v dávce 10 – 12 mg/kg ž. hm. je vysoce účinný jak proti dospělým, tak proti juvenilním motolicím F. hepatica, Fasciola gigantica, F. magna, naopak nepůsobí na nematoda, cestoda a jiné motolice. Od běžných benzimidazolů se liší přítomností chloridových atomů, thiometylové skupiny a absencí karbamátové skupiny v jeho chemické struktuře. Zvýšená vazba triklabendazolu na molekulu β-tubulinu oproti klasickým benzimidazolům vysvětluje jeho specifické působení vůči těmto jaterním motolicím.4 Účinnost triklabendazolu vůči F. magna byla v Severní Americe úspěšně testována u ovcí,17 skotu,18 v zajetí držených jelenců bělocasých19 a jelenů wapiti,20 ale i u volně žijících jelenců běloocasých.21 V Evropě byla provedena terapie fascioloidózy jelení zvěře za použití triklabendazolu v Rakousku a Chorvatsku.22,23 Qureshi uvádí aplikaci triklabendazolu (Fasinex) zamíchaného s kukuřičným šrotem zvěři po dobu sedmi dnů v zimních měsících v dávce 11 mg/kg ž. hm. jako vhodné schéma léčby fascioloidózy volně žijících přežvýkavců.21
Ze skupiny sulfonamidů se používá k léčbě fasciolózy domácích přežvýkavců klorsulon. Mechanismus působení klorsulonu spočívá v narušení procesu glykolýzy v motolicích inhibicí enzymů 3-fosfoglyceratkinázy a fosfoglyceromutázy.4 Foreyt ověřoval účinky klorsulonu vůči F. magna u skotu, ovcí a jelenců běloocasých. Klorsulon dosáhl při dávce 21 mg/kg ž. hm. účinnost 75 – 100 % u skotu a 92 % u ovcí vůči 8 – 16týdenním motolicím F. magna. U jelenců byla dosažena účinnost 80 % proti juvenilním a 92 % proti dospělým motolicím v dávce 12 – 30 mg/kg ž. hm.24,25
Diamfenetid patřící do skupiny fenoxyalkanů je charakteristický svou vysokou účinností pouze proti juvenilním motolicím F. hepatica ve věku 0 – 6 týdnů; na starší stadia a pohlavně dospělé motolice již nepůsobí. Mechanismus jeho působení je založen v poškození tegumentálního osmoregulačního systému motolic, pravděpodobně inhibicí Na+/K+ pump v bazální membráně.4 Proti F. magna byl odzkoušen diamfenetid u jelenů lesních v přírodním parku La Mandria v Itálii, kde fascioloidóza zdecimovala populaci jelení zvěře na polovinu původního stavu. Autoři uvádějí vysokou účinnost diamfenetidu vůči juvenilním i dospělým motolicím při dávce 140 mg/kg ž. hm.26 Naopak v práci amerických autorů byl diamfenetid v terapii fascioloidózy jelenců zcela neúčinný.12
Na závěr terapie je nutno říci, že proces vývoje nových anthelmintik, včetně antitrematod, obecně pro všechna hospodářská i volně žijící zvířata stagnuje. Podle některých autorů nebylo od 80. let minulého století zaznamenáno žádné nové antitrematodum vůči F. hepatica a rovněž žádné není ve vývoji.4 Výjimku tvoří nová triklabendazolu podobná látka, která byla nedávno testována na skotu v Mexiku. Jedná se o benzimidazolovou sloučeninu s pracovním názvem Alfa (chemicky 5-chloro-2-methylthio-6-(1-napthyloxy)1H-benzimidazol), jež má při perorálním podávání v dávce 12 mg/kg ž. hm. 100% účinnost proti juvenilním i dospělým motolicím F. hepatica. Autoři uvádějí výhody oproti triklabendazolu zejména v nižší ceně sloučeniny Alfa, ale také v nahrazení triklabendazolu v chovech s triklabendazol-rezistentními kmeny.27,28 Práce mexických autorů skýtají nové možnosti nejen v terapii fasciolózy, ale do budoucna také fascioloidózy spárkaté zvěře.

Preventivní opatření
Preventivní opatření v boji proti fascioloidóze lze rozdělit na: fyzikální, chemické a biologické metody. Cílem těchto opatření je omezení výskytu vodních plžů (konkrétně bahnatka malá – Galba truncatula), popřípadě likvidaci infekčních stadií – metacerkárií – na porostu. K preventivním opatřením patří také epizootologický monitoring a zamezení rozšiřování fascioloidózy do nových lokalit. V budoucnu by se v prevenci mohla uplatnit i vakcinace, a to zejména u oborových a faremních chovů zvěře a u domácích přežvýkavců.
Fyzikální metody, mezi něž patří zejména odvodňování a vysoušení pastvin, pravidelné kosení či pálení travnatých porostů kolem potoků a vodních ploch, jsou v podmínkách lesa až na výjimky neproveditelné.
Chemické metody zahrnují použití moluskocidů či aplikaci páleného vápna na louky a pastviny. Vápněním se sice do jisté míry likvidují metacerkárie a částečně i plži. Naopak zvyšování pH půdy paradoxně způsobuje zlepšení životních podmínek pro bahnatku malou.
Moluskocidy se již řadu let používají k tlumení populací plžů, jejich používaní je však z dnešního hlediska diskutabilní. Mezi nejznámější moluskocidy patří tyto chemické látky: niklosamid, pentachlorofenát sodný a N-tritylmorfolin.29 U nás byl vyzkoušen k tlumení výskytu plže Galba truncatula v ohnisku fascioloidózy jelení zvěře přípravek Frescon (N-tritylmorfolin). Přípravek Frescon byl aplikován ve formě postřiku v 1% koncentraci v lokalitách výskytu G. truncatula na Písecku, kde byl v letech 1975 – 1976 zjištěn výskyt až 18,3 % F. magna pozitivních plžů.5 Použití moluskocidů je však velmi omezené, neboť většina z nich je toxická pro necílové organismy včetně člověka, a mohou proto velmi silně narušit ekosystém, případně ohrozit zdroje pitné vody pro člověka. Kromě toho mají plovatkovití plži velmi vysoký biotický potenciál, takže po aplikaci moluskocidů dochází k rychlé obnově populace plžů.30 Jistou alternativu v tlumení plžů nabízí přírodní moluskocidy z rostlinných extraktů, které mají přirozený moluskocidní účinek. Například extrakt z rostliny Eucalyptus camaldulensis má LC50 3050 mg/l u afrického plže Biomphalaria glabrata, jenž je hlavním mezihostitelem krevní motolice Schistosoma mansoni. Nicméně žádný z přírodních moluskocidů nebyl testován v terénu.29
Biologické metody spočívají v introdukci kompetitivních druhů plžů, kteří eliminují bahnatku z jejího biotopu. Možný je rovněž biologický boj vysazením přirozeného predátora plže do prostředí. Uvádí se například, že zřízení intenzivních chovů kachen nebo hus může zcela eliminovat vodní plže v dané lokalitě. Další alternativou biologického boje by do budoucna mohlo být použití komenzálů vodních plžů nebo parazitů, jež prodělávají vývoj v plži. Jedním z těchto organismů je ektokomenzál plovatkovitých plžů Chaetogaster limnaei (Oligochaeta), který se přichycuje na povrch plže a živí se vývojovými stadii motolic.29 Žádná z těchto biologických metod nebyla dosud použita proti F. magna.
Ve vztahu k preventivním opatřením proti fascioloidóze je nutno zmínit i vakcinaci. Vývoj vakcín se týká sice především F. hepatica a Schistosoma spp., ale do budoucna by se mohly získané poznatky aplikovat i na F. magna. V současnosti existuje několik kandidátních antigenů pro výrobu vakcíny proti F. hepatica: ozářené atenuované metacerkárie, FABP (fatty acid binding proteins), glutation-S-transferáza, proteáza katepsin L, hemoglobin a paramyozin. Největších úspěchů v klinickém testování bylo dosaženo s vakcínami na bázi FABP a kombinací katepsin L + hemoglobin. Nicméně na trhu dosud není žádná komerčně vyráběná vakcína proti fasciolóze.31 Přesto je nutné konstatovat, že vývoj vakcín proti helmintům zaznamenává ve světě obrovský rozmach.

Závěr
Motolice F. magna je velmi významnou helmintózou spárkaté zvěře v Severní Americe a střední Evropě. Je přenosná i na domácí přežvýkavce, přičemž pro ovce a kozy je infekce vždy fatální.32-34 V současné době je fascioloidóza v Evropě hlášena kromě ČR a Itálie také ze Slovenska, Rakouska, Maďarska a Chorvatska.3 Fascioloidóza způsobuje ekonomické ztráty v chovech jelení, daňčí a srnčí zvěře, proto je potřeba tlumení stále aktuální. Nejúčinnější metoda tlumení spočívá v opakované každoroční aplikaci účinných anthelmintik spojená s různými formami preventivních opatření.

Tato práce vznikla za podpory grantu IGA VFU Brno č. 7/2004/FVHE a grantu GAČR č. 524/03/H133.

Literatura:
1. Erhardová-Kotrlá B. The occurence of Fascioloides magna (Bassi, 1875) in Czechoslovakia. Prague; Academia, 1971:155.
2. Pybus M. J. Liver Flukes. In: Samuel W. M., Pybus M. J., Kocan A. A. Parasitic diseases of wild mammals. Iowa; Iowa State University Press/Ames 2001:121-149.
3. Špakulová M., Rajský D., Sokol J., Vodňanský M. Cicavica obrovská (Fascioloides magna), významný pečeňový parazit prežúvavcov. Bratislava; PaPress, 2003:61.
4. Fairweather I., Boray J. C. Fasciolicides: Efficacy, actions, resistance and its management. Vet J 1999;158:81-112.
5. Willomitzer J., Chroustová E., Kolář Z. Tlumení fascioloidózy jelení zvěře. Veterinářství 1976;26:417-419.
6. Kolář Z. Příspěvek k léčbě fascioloidózy u jelení zvěře. Veterinářství 1978;28:276-277.
7. Chroustová E., Hůlka J., Jaroš J. Prevence a terapie fascioloidózy skotu bithionolsulfoxidem. Vet-Med (Praha) 1980;25:557-563.
8. Chroust K. Současný stav a možnosti tlumení motolice obrovské (Fascioloides magna) u zvěře. Veterinářství 1987;37:514-515.
9. Borges A. S., Mendes L. C., de Andrade A. L., Machado G. F., Peiro J. R. Optic neuropathy in sheep associated with overdosage of closantel. Vet Hum Toxicol 1999;41:378-80.
10. Rajský D., Čorba J., Várady M., Špakulová M., Cabadaj R. Control of fascioloidosis (Fascioloides magna Bassi, 1875) in red deer and roe deer. Helminthologia 2002;39:67-70.
11. Foreyt W. J., Todd A. C. Efficacy of rafoxanide and oxyclozanide against Fascioloides magna in naturally infected cattle. Am J Vet Res 1974;35:375-377.
12. Foreyt W. J., Todd A. C. Effects of six fasciolicides against Fascioloides magna in white-tailed deer. J Wildl Dis 1976;12:361-366.
13. Novobilský A., Hirtová L., Koudela B. Léčba fascioloidózy daňků skvrnitých (Dama dama). In: Sborník ze VI. konference mladých vědeckých pracovníků na FVHE VFU 2. 6. 2004, VFU Brno 2004:187-192.
14. Machatý J. Osobní sdělení 2004.
15. Lacey E. The role of the cytoskeletal protein, tubulin, in the mode of action and mechanism of drug resistance to benzimidazoles. Int J Parasitol 1988;18:885-936.
16. Kassai T., Takats C., Fok E., Redl P. Activity of luxabendazole against liver flukes, gastrointestinal roundworms and lungworms in naturally infected sheep. Parasitol Res 1988;75:14-18.
17. Foreyt W. J. Efficacy of triclabendazole against experimentally induced Fascioloides magna infections in sheep. Am J Vet Res 1989;50:431-432.
18. Craig T. M., Huey R. L. Efficacy of triclabendazole against Fasciola hepatica and Fascioloides magna in naturally infected calves. Am J Vet Res 1984;45:1644-1645.
19. Qureshi T., Craig T. M., Drawe D. L., Davis D. S. Efficacy of triclabendazole against fascioloidiasis (Fascioloides magna) in naturally infected white-tailed deer (Odocoileus virginianus). J Wildl Dis 1989;25:378-383.
20. Pybus M. J., Onderka D. K., Cool N. Efficacy of triclabendazole against natural infections of Fascioloides magna in wapiti. J Wildl Dis 1991;27:599-605.
21. Qureshi T., Drawe D. L., Davis D. S., Craig T. M. Use of bait containing triclabendazole to treat Fascioloides magna infections in free ranging white-tailed deer. J Wildl Dis 1994;30:346-350.
22. Ursprung J., Jucker-von Voss M., Prosl H. Fascioloides magna in Austrian red deer. Joint Annual Meeting Parasitol. 2002:Abstract C 18.
23. Janiczki Z. Osobní sdělení, 2004.
24. Foreyt W. J. Evaluation of clorsulon against immature Fascioloides magna in cattle and sheep. Am J Vet Res 1988;49:1004-1006.
25. Foreyt W. J., Drawe D. L. Efficacy of clorsulon and albendazole against Fascioloides magna in naturally infected white-tailed deer. J Am Vet Med Assoc 1985;187:1187-1188.
26. BalboT., Lanfranchi P., Rossi L., Meneguz P. G. Health management of a red deer population infected by Fascioloides magna (Bassi, 1875) Ward, 1917. Ann Fac Med Vet Torino 1987;32:23-33 .
27. Montenegro Y. V., Velarde F. I., Romero H. Q., Campos A. H., Castillo R. Field trial on the efficacy of an experimental fasciolicide compared with some commercial compounds in naturally infected cattle. Parasitol Res 2003;91:1-4.
28. Montenegro Y. V., Velarde F. I., Hernandez E. L. et al. Efficacy of an experimental fasciolicide against immature and mature Fasciola hepatica in artificially infected calves. Parasitol Res 2004;92:211-214.
29. Torgerson P., Claxton J. Epidemiology and control. In: Dalton J. P.(ed.) Fasciolosis. Dublin; CABI Publishing, 1999:113-150.
30. Graczyk T. K., Fried B. Development of Fasciola hepatica in the intermediate host. In: Dalton J. P.(ed.) Fasciolosis. Dublin; CABI Publishing, 1999:31-46.
31. Spithill T. W., Smooker P. M., Sexton J. L. et al. Development of vaccines against Fasciola hepatica. In: Dalton J. P. (ed.) Fasciolosis. Dublin; CABI Publishing, 1999:377-410.
32. Foreyt W. J., Leathers C. W. Experimental infection of domestic goats with Fascioloides magna. Am J Vet Res 1980;41:883-884.
33. Foreyt W. J., Hunter R. L. Clinical Fascioloides magna infection in sheep in Oregon on pasture shared by Columbian white-tailed deer. Am J Vet Res 1980;41:1531-1532.
34. Foreyt W. J., Todd A. C. Development of the large American liver fluke, Fascioloides magna, in white-tailed deer, cattle, and sheep. J Parasitol 1976;62:26-32.
35. Foreyt W. J., Todd A. C. Action of oxyclozanide against adult Fascioloides magna (Bassi, 1875) infections in white-tailed deer. J Parasitol 1973;59:208-209.
36. Foreyt W. J., Drawe D. L. Anthelmintic activity of albendazole in white-tailed deer. Am J Vet Res 1978;39:1901-1903.
37. Qureshi T., Davis D. S., Drawe D. L. Use of albendazole in feed to control Fascioloides magna infections in captive white-tailed deer (Odocoileus virginianus). J Wildl Dis 1990;26:231-235.
38. Ronald N. C., Craig T. M., Bell R. R. A controlled evaluation of albendazole against natural infections with Fasciola hepatica and Fascioloides magna in cattle. Am J Vet Res 1979;40:1299-1300.
39. Foreyt W. J., Foreyt K. M. Albendazole treatment of experimentally induced Fascioloides magna infection in goats. Vet Med Small Anim Clin 1980;75:1441-1444.

Adresa autora:
MVDr. Adam Novobilský
Ústav veterinární ekologie a ochrany životního prostředí
FVHE VFU Brno
Palackého 1 – 3
612 42 Brno
e-mail: anovobilsky@vfu.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *